Krvavý IPv6 den

IPv6 den mnozí očekávali s napětím. Tu s menším, tu s větším. Já měl 8.6.2011 naplánovánu jednu pracovní schůzku se systémáky jednoho výrobce síťových prvků.

Systémový inženýr přišel. Přišel na čas, na poslední chvíli. Sedl si, spustil notebook a prohlásil "došly nám adresy". Jak příznačné pro dnešní den, pomyslel jsem si a následně jsem to i řekl.

Usmál se a pokračoval - "začalo to tím, že došly toalety". A aby to bylo jasnější i mě, místních poměrů neznalého, tak mi osvětlil situaci. Sloučily dvě Pražské pobočky do jedné. Tím došlo nejprve k přetížení toalet a později i k obsazení adresního prostoru IP sítě. Každý má dnes prostě dvě až tři zařízení, notebooky, IPhony, Androidy, Nokie...

Když jsem odcházel, tak nějaká slečna z administrativy onoho výrobce si ve výtahu stěžovala, že se v práci pořezala a všude bylo plno krve.

Kancelář ohoho výrobce měla asi těžký IPv6 den. Přetížené toalety, nedostatek IP adres a nakonec krvavá tečka.

Ale je třeba poznamenat jejich web byl po IPv6 ten slavný den dostupný :-)

Celý článek......

Cisco Networkers 2011, dny poslední

Den před odjezdem jsem se večer vracel na hotel. Najednou přestalo jet metro, konkrétně Jubilee line. To se stalo na poslední části, kdy mi stačilo přejet jedinou zastávku na North Greenwich. Ke štěstí stačilo trochu, protože metro se mi zavřelo asi 10m přede mnou. Pěšky bych tam byl za chvíli, ale protože neexistuje možnost jít po těch dopravních tepnách pod Temží, tak složitě jsem to musel objíždět asi 45 minut.

Druhý den jsem si přečetl v novinách, že důvodem byla odstávka trati, protože do vozů nahráli nový (a samozřejmě lepší) software. Ten se však choval nějak divně a zapříčinil zastavení provozu. Takže museli v postižených vlacích reloadnout řídicí systémy. To jsou opravdu už rozsáhlé dopady.

Některé trasy obsluhují vozy bez bez lidské obsluhy - viz fotka. Prý už je to dlouho, mají to vyladěné. Všude samé kamery a hlášky, že policie z důvodu bezpečnosti monitoruje 24 hodin přes kamery veškeré pohyby.

No, v sobotu jsem odlétal, v metru žádné výpadky bohudík nebyly. Pouze letadlo mělo hodinu zpoždění, prý kvůli větru. Pravda, házelo to s námi trochu více než obvykle... BritishAirways mi v letadle dali 150ml Coly a chipsy (balíček cca 7x7 cm). To jsem víceméně čekal. Takže jsem čas, který bých jinak trávil konzumaci větší porce, věnoval rozbalení nerozbalitelného nafouklého balíčku s chipsy. Nešlo to. Až se po chvíli ozvala rána, jak balíček prasknul. Naštěstí z něj nic nevypadlo a všech pět chipsů jsem mohl v klidu sníst a zapít Coca-Colou. Už teď se těším na další let s British Airways a na gastronomické překvapení z kuchyně šéfkuchaře Britských aerolinek.

Domů jsem dorazil. A tak konec dobrý, všechno dobré.

Celý článek......

Cisco Networkers 2011, dny další

Nestíhám, nestačím, radši nejím, nesvačím... a taky nepíšu.Je toho hodně. Přednášky zabírají dost času, člověk se snaží absorbovat co nejvíce a k tomu se musí přemisťovat.

V Londýně je všechno daleko. Hodina je nic, dvě jsou normální, tři ještě přijatelné. Pomalu si zvykám a každý den absolvuji podvečerní a noční výlet do města, na více to není. Podařilo se mi naštěstí se dát celkem dohromady, takže se to dá.

Na hotelu jsem připojení k free WiFi nemohl, jak mě varovali, opravdu použít. Normálně mě zablokovali. Situace byla vážná a žádala si analýzu. Že to vážou na MAC adresu mi bylo jasné, ale ani její změna nezabrala. Tak jsem se pustil do dalšího zkoumání a pomohlo vymazat cookies u webového prohlížeče. Kvalita připojení je mizerná, ale slovy klasika furt je to daleko lepší než nic :-)

Co se týče přednášek, jsou většinou celkem pěkné. Usnul jsem jen ve velkém sále při úvodním keynote šefa Cisca. Ale ať mu nekřivdím, bylo to proto, že jsem byl prostě ospalý a byla tam tma. Co je trochu příjemná změna, tak je přístup k neregistrovaným přednáškám. Pokud člověk udělal chybu a přihlásil se na přednášku, která mu moc nesedí, tak není problém přejít někam. Oproti minulým létům je to celkem změna, kdy člověk musel slečny u vstupů často přemlouvat, aby ho pustily do sálu na přednášku, kterou neměl přihlášenu. A ne vždy se to podařilo.

Hodně jsem letos ocenil svého Androida na HTC Desire. Pro neznalé - celé konferenční centrum je pokryto WiFi signálem, takže s připojením není problém. Někde zkusím sehnat čísla, ale mám pocit, že jsem někde viděl, že oproti loňsku má WiFi sít 32x větší kapacitu. Letos hlavně odstranili nutnost se nejdříve přihlásit do sítě přes webový formulář, takže odpadá ten otravný krok, který byl otravný hlavně na mobilních telefonech.

Zpátky k Androidovi - první výhodou bylo, jsem si do kalendáře nahrál seznam přednášek včetně jejich popisu a místa, kde se konají. To jinak naprosto nepřehledný systém registrací umožnil. Za druhé Android bez problémů vydrží celý den i s WiFi, mám na něm synchronizované GDOCs, takže dělat si poznámky je fajn, PDF verze přednášek se dají prohlížet lépe než na Nokii. A není hlavně třeba zapínat notebook Dell E4300, který vydrží na 6-ti článkové baterii tak lehce přes 4 hodiny. Díky kolegovi Honzovi mám ještě druhou baterii, ale to užití je prostě jiné. Kromě toho jsem aktivně používal poštovního klienta a SIP klienta. Takže telefonuji, nespouštím počítač s bluetooth sluchátky! Cítíte ten rozdíl? No, Androida si opravdu moc chválím.

Co je zajímavé, tak letošní cenu Cisco Innovation Awards získal český projekt Masarykova onkologického ústavu z Brna.

Celý článek......

Cisco Networkers 2011, den třetí - Řepkův WestHam

Procházeli jsme se nočním Londýnem a podařilo se nám na pár hodin pobýt v jedné anglické hospůdce. Celkem pěkná. Zpátky jsme se z centra vydali metrem. Je jasné, že jsme museli dříve nebo později hořce narazit na zavírací dobu metra. To jsme ještě nevěděli, že ten den právě nastal.

Cesta byla jasná - přemístíme se pár zastávek do West Hamu a odtamtud něco pojede. Kdyby nejelo, tak si vezmeme taxi, to je jen kousek. Nic nejelo. Obešli jsme tedy místní nádraží, odvážili jsme se i dále do West Hamu, ale nikde nic. On totiž ten West Ham není žádný architektonický výkvět Londýna. A taky místní obyvatelstvo zřejmě nepatří k Londýnské honoraci. V noci jsme prostě konstatovali, že jsme se objevili v pěkné díře... A to tu prý hrál Řepka fotbal. No, asi tu jen hrál, bydlel beztak někde jinde. Taxi jsme nenašli. Metro už nejelo.

Namířili jsme si to tedy na jinou stanici (DLR jezdí i v noci) a tam jsme vzali taxíka (opět Londýňan z Indie). Vraceli jsme se přes West Ham (haha, tady to už přece známe). Za chvíli nahlásil taxikář prolbém - tunel pod Temží byl uzavřen. Taxikář nám dal na vybranou - buď končíme nebo to objede. Na objezd přes další tunel padlo dalších 10 liber. Potom jsme zamířili do Greenwiche (tam jsem už taky znal, bloudil jsem tam hned první den při výpadku metra), kde sídlil náš hotel. Taxikář raději v podstatě celý hotel objel aby nás vyložil před hlavním vchodem. Hned jsme se člověk cítí lépe, když vidí, že někomu na nás tak záleží...

Chybama se člověk učí. Dvě hodiny zpoždění a asi 35 liber za pár minut zpoždění nás poučilo - kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.

Celý článek......

Cisco Networkers 2011, den druhý - boj s nemocí

Ráno mi nebylo dobře. Mé nachlazení kulminovalo a tak jsem vyrazil na snídani. Nedělal jsem si iluze, že by tam na mě čekalo nějaké pečivo, ale naděje umírá poslední.


Naděje umřela. Vyzkoušel jsem některé typy rádoby pečiva a pochopil jsem, že anglicky pozivně myslícího jedince ze mě pouhý jeden týden rozhodně neudělá. K párkům jsem dostal tak malé množství hořčice, že ani v naší menze by se za to nemuseli stydět. Najedl jsem se tedy ovoce, pobral nějaké čaje a vyrazil se kurýrovat.

Měl jsem vyrazit už na nějaké akce do Excel centra, ale raději jsem se věnoval léčbě. No, léčbě... prostě jsem se snažil dát dohromady. Neměl jsem si zapomenout vzít slivovici, léčebný prostředek mnoha generací našich předků.

WiFi jede i v hotelu, patřím mezi pár štastných, ke kterým dosáhne WiFi z recepce. Při mém stěstí těžko odhadovat, jak dlouho to vydrží.

Odpoledne jsem se už začal cítit lépe, tak jsem vyrazil do světa. Šli jsme večer na London Eye. Prostě veliké kolo (poháněné prý motorem z Plzeňské Škodovky) s kapslemi pro cca 30 lidí, co se pomalu otáčí a v nejvyšším bodě je docela pěkný rozhled přes celý Londýn. Večer jsme pak absolvovali už jen večeři a šli na hotel.

Koupil jsem si za 7 liber z automatu redukci na normální zásuvku. Zapojil jsem notebook a zjistil jsem, že už se nemůžu připojit k WiFi. Neměl jsem sílu to řešit, prý mi expiroval free účet a web mi suše oznámil, že už ho nikdy, ale opravdu nikdy nemůžu použít. Levou rukou jsem zavřel notebook a šel spát. V tu chvíli už se nic jiného nedalo dělat.

No, všechno mám ještě před sebou :-)

Celý článek......

Cisco Networkers 2011, den první - vzhůru do víru velkoměsta

V roce 2001 se koná konference Cisco Networkers po třech Barcelonských letech Londýně. První den je ve znamení cesty do Londýna.


Nezačalo to všechno dobře. Týden jsem odolával nástrahám nemocí, konzumoval ovoce ve velkém, ale nakonec jsem podlehl až v den odjezdu. Naštěstí to vypadá na nějaké silnější nachlazení, takže Modafen a další podpůrné léky jsem měl přepraveny a tak jsem vyrazil.

Projít všemi nástrahami bezpečáků Ruzyňského letiště se mi tentokrát povedlo zcela bez problémů, dokonce i kapky jsem pronesl. Vyrazil jsem vlakem v noci z Ostravy a letadlo odlétalo v 11h dopoledne, takže jsem počítal, že se u British Airways naobědvám. Asi to je s Angličany těžké, protože Indický letuška - chlap v anglickém letadle mi asi špatně rozuměl, že chci tea, takže mi dal kafe s mlíkem a na jídlo dvě čokoládové třícentimetrové tyčinky. Kafe nepiju, ale nepokládal jsem to za nějak strašné, řeknu si přece potom. Žádné potom už nebylo. Ani čaj, ani oběd. Takže jsem ty dvě hodinky strávil částečně spánkem, částečně sledováním mraků nad zamračenou Evropou.

Moře jsem neviděl, ale mraky se potom roztrhaly a Británii jsem poznal na první pohled. Podle aut, která se míhala po levé straně silnic, veslařů a golfových greenů. Koukal jsem se po letadlech, co letěla porůznu v různých letových hladinách a doufal, že ten provoz mají chlapci na řídicí věží pod palcem, a to, že už tak počtvrté kroužíme nad Londýnem, je naprosto normální. Odchod z letadla, přesvzetí bagáže už proběhlo bez problémů.

Kromě aut mají z druhé strany asi i fronty. Poté, co jsem vystál jednu menší frontu na lístek do metra, mi nemile milá paní sdělila, že fronta je z druhé strany. Kdyby se tam přede mnou nenahrnuly dvě výpravy Němců, tak by mi ten přesun asi nevadil... No, nakonec jsem koupil týdenní lístek za 37 liber + 5 liber deposit. Žádná láce, ale co už. Jsi přece ve víru velkoměsta, řekl jsem si.

V metru je to celkem v pohodě, vyznat se tam dá. Co jsem nečekal, tak byl nějaký větší výpadek na Jubilee line, kterou jsem měl jet do hotelu. Takže stovky a tisíce lidí se začaly pohybovat jednou úzkou chodbou na jinou trasu metra. Docela tam byla tlačenice. Díky redundantním trasám Londýnského metra byla ale cesta zcela jasná a asi jen shodou okolností jsem projel i části Londýna, kde jsem původně namířeno neměl.

Ve finále, kdy mě k hotelu měl dovézt autobus č.188, jsem si opět užil s frontou na zastávce. Pěkně jsem se postavil, abych nakonec, když přijel autobus (v opačném směru!), stál tak pět metrů před autobusem. Nám, otrkaným z pravidelných cest autobusů v devadesátých letech ani nevadila strkanice v autobuse. Už jen zbývalo, aby řidič zvolal "posuňte se, ať se vlezou další cestující, jinak dřív nejedu". Já se vlezl. Měl jsem jet jednu zastávku. Původně jsem chtěl jít pěšky, ale už jsem se potácel Londýnem přes 2.5 hodiny. Tak jsem na ní vystoupil a pochopil, že i ty nákresy tras zastávek budou obráceně. Smířil jsem se faktem, že je čas se opravdu pomalu přeorientovávat na leváka. Sevřel jsem tedy levou ruku v pěst a vyrazil. Za nějakou dobu jsem se dostal do hotelu. Pouhé tři hodiny z letiště. Bez té výluky by to byly tak dvě hodiny, i to je dost...

Ubytování proběhlo bez problémů. Pět liber za den za připojení k místní síti jsem si rozmyslel. Koneckonců tu budu jen spát. Naštěstí free wifi je na recepci a já bydlím ve třetím patře, kde místní wifina kupodivu dosvítí. Čert ví, z čeho je ten hotel postaven. Já mám WiFi router doma ve sklepě a přes dvě podhlahy nedosvítím...

Na pokoji jsem pochopil, že jsem přes veškerou přípravu udělal fatální chybu. Neuvědomil jsem si, že mají v Anglii jiné zásuvky. Byl bych si vzal redukci, co ji kdysi babičce s Vánočním stromečkem donesl strejda z Austrálie. Ale důležité je, že mám doklady a peníze. Koupit se dá vše. I redukce. Ta místní redukce stojí 7 liber, jak mi trochu škodolibě sdělila indická recepční.

A otáčivé dveře se jim taky netočí. A mají tu zimu. A topí klimatizací, která mi hučí nad hlavou. Když ji vypnu, je tu zima, protože hotel není zateplený. Kde to jsem?! :-) Kolikrát jsem si dnes vzpoměl na Barcelonu, šumění moře a teploty kolem 19 stupňů.

Večer jsme se vyrazili registrovat na konferenci. Trička welcome packu (tmavě modré, bude dobré na florbal) už dostávají jen Netveti. Ostatní nic.

Utahaní jsme se vydali hledat nějakou normální restauraci. Londýňané mají asi zálibu v čínských a mexických restauracích. Až na jednu byly všechny plné chilly a dalších pochutin, které nemusím. Ale nakonec jsme se najedli, dal jsem si větší kuřecí hamburger za cenu luxusního oběda v ČR. Holt velkoměsto. Ale máme před sebou celý týden, tak si snad s Londýnem na sebe zvykneme.

Celý článek......

Blogger je dostupný i přes IPv6

Ani nevím, kdy začal být Blogger dostupný i přes IPv6. Ale IMHO to není dlouho...

Dnes jsem resolvoval FQDN pro službu blogger.com a ejhle, DNS server mi vrátil i AAAA záznamy.

$ host puma.blog.mtu.cz
puma.blog.mtu.cz is an alias for ghs.google.com.
ghs.google.com is an alias for ghs.l.google.com.
ghs.l.google.com has address 74.125.43.121
ghs.l.google.com has IPv6 address 2a00:1450:8004::79

Jen se mi nedaří zjistit, od kdy je po IPv6 dostupný. Dostupný ovšem není pro každého. Síť, ve které je provozován DNS server, musí mít s Googlem domluveno poskytování AAAA záznamů. Což tedy síť VŠB určitě má, před necelým rokem jsem to vyřizoval :-)

A to je asi důvod, pro který nemůžu nikde dohledat datum, od kdy je IPv6 zprovozněno.

Celý článek......

Na stopě...

Včera jsem se účastnil jako host publicistického pořadu Na stopě. Jako počítačový odborník. No dobrá, trochu "těm počítačům" rozumím, a navíc není důležité zvítězit, ale zúčastnit se... :-)


Šlo to rychle. Telefonát dramaturga, moderátora, opět dramaturg a nakonec producent. Po potvrzení, že tedy přijdu jsem se v pondělí vydal do Ostravského studia naší, tedy České televize. Už tam čekal jeden nešťastník z Tieta (taky počítačový odborník) a do budovy se mnou vstupoval státní zástupce, kterého tam jako právníka také pozvali.

Nikde nikdo nebyl, tak jsem se odvážil a vnořil se do tajemných chodeb studií Ostravské televize. První studio a hned jsem se trefil. Podle kulis jsem odhadl, že to bude naše studio a tak jsem se seznamoval s prostorami, kde budeme trávit nasledující hodiny. Okolo byl čilý ruch, takže jsem pochopil, že na pořadu už se pracuje. Režisér mi ukázal co, kde a jak a za chvíli přišel moderátor Roman Svoboda. Sympaťák. Vše vysvětlil a dokonce z něj vypadlo, že v devadesátých létech dělal rozhovor z Pajkusem z CZERTů. Už jsme tam byli asi jediní, kdo CZERTí éru pamatoval. Kdeže čůrající panáček napadených stránek dneska bloudí :-) Snažil se, a řekl bych, že docela úspěšně, uvolnit atmosféru. Panák by to možná taky spravil, ale všichni jsme byli auty.

Tématem pořadu byly podvody na Internetu. Tak jsme stručně probrali, co nás čeká, o čem se budeme bavit, abychom pak až ve studiu vymýšleli narychlo odpovědi. Hodně narychlo. A taky zbytečně, protože jak jela kamera, tak se stejně všechno obvykle z hlavy vypařilo. Moderátor to měl jednoduché. Na papíru měl poznámky. Ale co my, televizním natáčením neostřílení hosté?

Tváří v tvář realitě jsme to měli ještě celkem dobré. Ale doktor (takovou přezdívku dostal ve studiu již zmíněný státní zástupce) musel ze sebe sypat paragrafy a citace zákonů. No, nějaké úsilí ho to stálo, ale šlo mu to. Vůbec jsem mu nezáviděl, že ho posadili na takovou vysokou židličku. Bohudík neměli dost vysokých židlí a tak nás usadili na pohodlný červený gauč.

Pak to začalo. Maskérka, světlo sem, světlo tam, kameru natočit, připevnit mikrofony, pustit znělku, kudy půjde moderátor (asi čtyři verze)... Díky tomu rozjezdu jsme se celkem v prostředí studia aklimatizovali a než jsme se nadáli, tak už se točilo i s námi. Tři příspěvky, tři rozhovory a zazvonil zvonec a natáčení byl konec.

Zážitek to byl, to je jasné. On člověk není v televizním studiu každý den. Jen mě mrzí, že jsem si neudělal nějaké fotky. Tak alespoń přikládám odkaz na záznam.

Celý článek......