Zobrazují se příspěvky se štítkemsoukromé. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemsoukromé. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 25. dubna 2014

Od PMD-85 k Internet everywhere

aneb dnes o tom, co je všechno možné, jak se vyvíjí svět a taky o tom, co všechno už pamatuju :-) Takže teď tedy netechnický příspěvek pamětníka :-)


Dnes se mi moc líbil článek-blog Jiřího Průši, který vyrazil letadlem na dvoutýdenní cestu nad Evropou. Jak úžasné si jen-tak vyrazit na výlet. A v tu chvíli jsem si vzpoměl, jak jsem jako malý chlapec nemohl ani do Polska, které bylo za rohem, protože jsem neměl vízum. A pak to šlo s tím vzpomínáním postupně, začaly si mi vybavovat pokroky za poslední čtvrtstoletí... :-)

V roce 1987 jsem se přihlásil do kroužku výpočetní techniky Stanice mladých techniků, abych na počítači PMD-85 vykresloval bitmapy, nahrával programy na kazetu Emgeton a nosil si z domu červený fix, který jsem mohl dát do plotteru Aritma (erární fixy byly vypsané).

V roce 1990 mi mohli po revoluci pořídit rodiče 8-mi bitový počítač Didaktik Gama, jehož cena kleska z dosavadních 6200 Kčs na 2700 Kčs. Ano, bylo to v době Československa a počítač vydržel zapnutý maximálně 6 hodin, pak se začal přehřívat a chladnul tak 2-3 hodiny. Na něm jsem zvládl po Basicu i assebmler Z80 a v roce 1993 jsem si jako labutí píseň udělal jednoduchý multitaskový scheduler s využitím IM2. To vše s 48kB paměti i s videoram.

V roce 1993 jsem se pořádně dostal k PC (tehdy byl výkřik dostupné techniky Intel 386DX) a v prosinci 1993 jsem se připojil na první Unixový systém protokolem TELNET (z MS-DOSu NCSA telnetem) a z něj přes program lynx jsem nakouknul do světa WWW. O připojení z domu se mi ani nezdálo a v roce 1994 jsem si nainstaloval doma první Slackware z 3.5" disket.

V roce 1996 jsem začal pracovat na CVT VŠB-TUO a díky tomu jsem se mohl v roce 1998 připojit přes modem rychlostí 33.6kbps k Internetu. A univerzita se zapojila do sítě TEN-34, tedy sítě s protokolem ATM a kapacitou 34 Mbps.

V únoru 2003 jsem konfiguroval první IPv6 peering v NIXu (já byl první :-). Týden po tom i STM-1 linku (155Mbps) Praha-Frankfurt, BGP mezi CESNETem a sítí GEANT, což byla co vím, tak první větší nativní IPv6 linka v ČR a ještě k tomu do zahraničí.

V roce 2004 jsem se stále připojoval k Internetu přes vytáčenou linku. Na více to nebylo. A stále 33.6kbps.

Přelom nastal v roce 2005 jsem se mohl připojit z domu přes ADSL. Jeden směr tuším 2Mbps, druhý pak 512kbps. Úžasné. Doma jsem si zprovoznil WiFi!

Za první smartphone nepovažuji Nokii E52 (rok 2009?), ale až HTC Desire s Androidem 2.3 z roku 2010.

Je rok 2014, 27 let po tom, co jsem byl uchvácen wire-frame grafikou PMD-85 a pan Průša si lítá jen tak po Evropě, z letadla on-line posílá GPS souřadnice a fotky a já si to on-line můžu prohlížet z bezdrátově připojeného telefonu a psát o tom v cloudových nástrojích a využívat videocall si se svými příbuznými v Austrálii. Myslím, že v roce 1987 by to bylo naprosté sci-fi. Ještě větší, než mobilní telefon v seriálu Křeček v noční košili.

Tak doufám, že nám to ještě chvíli vydrží. Stejně jako dodávky plynu, ropy a dalších ne-IT věcí :-)

Celý článek......

úterý 11. ledna 2011

Na stopě...

Včera jsem se účastnil jako host publicistického pořadu Na stopě. Jako počítačový odborník. No dobrá, trochu "těm počítačům" rozumím, a navíc není důležité zvítězit, ale zúčastnit se... :-)


Šlo to rychle. Telefonát dramaturga, moderátora, opět dramaturg a nakonec producent. Po potvrzení, že tedy přijdu jsem se v pondělí vydal do Ostravského studia naší, tedy České televize. Už tam čekal jeden nešťastník z Tieta (taky počítačový odborník) a do budovy se mnou vstupoval státní zástupce, kterého tam jako právníka také pozvali.

Nikde nikdo nebyl, tak jsem se odvážil a vnořil se do tajemných chodeb studií Ostravské televize. První studio a hned jsem se trefil. Podle kulis jsem odhadl, že to bude naše studio a tak jsem se seznamoval s prostorami, kde budeme trávit nasledující hodiny. Okolo byl čilý ruch, takže jsem pochopil, že na pořadu už se pracuje. Režisér mi ukázal co, kde a jak a za chvíli přišel moderátor Roman Svoboda. Sympaťák. Vše vysvětlil a dokonce z něj vypadlo, že v devadesátých létech dělal rozhovor z Pajkusem z CZERTů. Už jsme tam byli asi jediní, kdo CZERTí éru pamatoval. Kdeže čůrající panáček napadených stránek dneska bloudí :-) Snažil se, a řekl bych, že docela úspěšně, uvolnit atmosféru. Panák by to možná taky spravil, ale všichni jsme byli auty.

Tématem pořadu byly podvody na Internetu. Tak jsme stručně probrali, co nás čeká, o čem se budeme bavit, abychom pak až ve studiu vymýšleli narychlo odpovědi. Hodně narychlo. A taky zbytečně, protože jak jela kamera, tak se stejně všechno obvykle z hlavy vypařilo. Moderátor to měl jednoduché. Na papíru měl poznámky. Ale co my, televizním natáčením neostřílení hosté?

Tváří v tvář realitě jsme to měli ještě celkem dobré. Ale doktor (takovou přezdívku dostal ve studiu již zmíněný státní zástupce) musel ze sebe sypat paragrafy a citace zákonů. No, nějaké úsilí ho to stálo, ale šlo mu to. Vůbec jsem mu nezáviděl, že ho posadili na takovou vysokou židličku. Bohudík neměli dost vysokých židlí a tak nás usadili na pohodlný červený gauč.

Pak to začalo. Maskérka, světlo sem, světlo tam, kameru natočit, připevnit mikrofony, pustit znělku, kudy půjde moderátor (asi čtyři verze)... Díky tomu rozjezdu jsme se celkem v prostředí studia aklimatizovali a než jsme se nadáli, tak už se točilo i s námi. Tři příspěvky, tři rozhovory a zazvonil zvonec a natáčení byl konec.

Zážitek to byl, to je jasné. On člověk není v televizním studiu každý den. Jen mě mrzí, že jsem si neudělal nějaké fotky. Tak alespoń přikládám odkaz na záznam.

Celý článek......

čtvrtek 30. prosince 2010

Malá domácí síťka aneb sešli se

Vánoce jsou tady. Probíhá nejen výměna různých nemocí a virů kolujících v zimním období mezi lidmi, ale i informací v počítačových sítích. A proto je třeba mít dobře nastavenu i domácí síť...


Jak jsme přijeli k rodičům mé milé ženy na Vánoční svátky, tak už na své nasazení čekal nový ADSL modem, který bylo třeba vyměnit za starý a dosluhující Vigor 2600Ge. K tomu Ježíšek ještě nadělil novou tiskárnu Epson PX710W. Samozřejmě síťovou. Mimochodem za těch cca 50 EUR mi to přišlo jako docela dobrá koupě.

Když jsem se tak díval do DHCP tabulek, tak jsem v nich viděl celkem osm zařízení:

  • síťová tiskárna
  • můj mobil Nokia E52 (služební)
  • můj druhý mobil HTC Desire s Androidem
  • můj notebook
  • tři notebooky příbuzných
  • stolní PC

A bude hůř! Zatím jsem jediný s mobily s podporou WiFi. A další technologie jako multimediální centra, IP set-top-boxy čekají za dveřmi. Ledničky, sporáky, krby a ponožky doufám ještě chvíli posečkají.

Nicméně jsem zabodoval. Možnost tisknout a skenovat s notebookem v obýváku, bez jediného drátu, připojený přes WiFi. Odborník jásá, laik žasne. Nakonfiguroval jsem poměrně rychle systémy s Linuxem/Ubuntu a o něco déle trvala konfigurace Windows. Ve Windows jsem zase poměrně snadno rozchodil podporu skenování, u Linuxu budu muset ještě problematiku nastudovat. Dokonce jsem zajistil tisk i z mého Androida přes program CyPria. CyPria si tiskárnu sama našla a nakonfigurovala.

Ještě taková drobnost - ADSL modem DLINK DSL-2641R dodával slovenský T-COM. K zařízení není možný admin přístup, pouze tzv. User access. Tento typ přístupu v nastavení ADSL umožňuje definovat jen jméno a heslo pro přihlášení v T-COM síti a samozřejmě LAN/WLAN nastavení. Jak se mi podařilo zjistit, tak je to úmyslný krok slovenského T-COMu. Zjistit nějaké bližší parametry ADSL není možno, jediná indikace funkčnosti ADSL je zelená ikonka nebo indikátor na čelním panelu modemu. Kdyby někdo hledal, jak získat admin přístup, tak se může podívat zde.

Ale jasně, já T-COMu naprosto rozumím.

Pěkný konec roku.

Update 30.12.2010 večer: Už to začíná - připojil jsem deváté zařízení a to Nokii C6, kterou má švagrová. Tak nějak mi přišlo, že ovládání Androida je výrazně lepší než ovládání C6. Takto Nokia spláče nad výdělkem...

Update 31.12.2010 odpoledne: další příbuzný je čerstvým majitelem zařízení IPhone.

Celý článek......

středa 25. srpna 2010

Kam se ztratily řetězy?


Loni jsem se připravoval na výstup na nějaký štít ve Vysokých Tatrách. Nerad chodím sám, takže mi to vyšlo až letos. Vybral jsem si Koprovský štít.


Vyrazili jsme v 6:30 ráno autem z Bánské Bystrice. Provoz na cestách byl poměrně slabý, takže okolo osmé jsme už vyrazili z parkoviště na Štrbském plese směr Popradské pleso.

Počasí přálo, šlapalo se dobře, i kešku jsem stihl odlovit. Když jsme došli až na vrchol, tak jsem se těšil na řetězy, které tam byly při mém posledním výstupu. Ale ouha, řetězy nikde! Tak nevím, jestli vrchol je už bezpečnější, že řetězy nejsou třeba?





Výhled z vrcholu stál za to. Bylo jasno a tak šlo vidět až na střední Slovensko. Trochu mě mrzelo, že jsem si neudělal kvůli technickým problémům s TrekBuddym track log.

Cestu zpět jsme si zpestřovali konzumací borůvek, vodu jsme doplnili v horských potocích, síly... síly nebylo kde doplňovat.

GPSka dnes selhala podruhé. Autem jsme se po cestě zpět zacyklili, ale mapa pod sedadlem spolujezdce opět zajistila návrat na tu správnou cestu.


Celý článek......