Procházeli jsme se nočním Londýnem a podařilo se nám na pár hodin pobýt v jedné anglické hospůdce. Celkem pěkná. Zpátky jsme se z centra vydali metrem. Je jasné, že jsme museli dříve nebo později hořce narazit na zavírací dobu metra. To jsme ještě nevěděli, že ten den právě nastal.
Cesta byla jasná - přemístíme se pár zastávek do West Hamu a odtamtud něco pojede. Kdyby nejelo, tak si vezmeme taxi, to je jen kousek. Nic nejelo. Obešli jsme tedy místní nádraží, odvážili jsme se i dále do West Hamu, ale nikde nic. On totiž ten West Ham není žádný architektonický výkvět Londýna. A taky místní obyvatelstvo zřejmě nepatří k Londýnské honoraci. V noci jsme prostě konstatovali, že jsme se objevili v pěkné díře... A to tu prý hrál Řepka fotbal. No, asi tu jen hrál, bydlel beztak někde jinde. Taxi jsme nenašli. Metro už nejelo.
Namířili jsme si to tedy na jinou stanici (DLR jezdí i v noci) a tam jsme vzali taxíka (opět Londýňan z Indie). Vraceli jsme se přes West Ham (haha, tady to už přece známe). Za chvíli nahlásil taxikář prolbém - tunel pod Temží byl uzavřen. Taxikář nám dal na vybranou - buď končíme nebo to objede. Na objezd přes další tunel padlo dalších 10 liber. Potom jsme zamířili do Greenwiche (tam jsem už taky znal, bloudil jsem tam hned první den při výpadku metra), kde sídlil náš hotel. Taxikář raději v podstatě celý hotel objel aby nás vyložil před hlavním vchodem. Hned jsme se člověk cítí lépe, když vidí, že někomu na nás tak záleží...
Chybama se člověk učí. Dvě hodiny zpoždění a asi 35 liber za pár minut zpoždění nás poučilo - kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.
Cesta byla jasná - přemístíme se pár zastávek do West Hamu a odtamtud něco pojede. Kdyby nejelo, tak si vezmeme taxi, to je jen kousek. Nic nejelo. Obešli jsme tedy místní nádraží, odvážili jsme se i dále do West Hamu, ale nikde nic. On totiž ten West Ham není žádný architektonický výkvět Londýna. A taky místní obyvatelstvo zřejmě nepatří k Londýnské honoraci. V noci jsme prostě konstatovali, že jsme se objevili v pěkné díře... A to tu prý hrál Řepka fotbal. No, asi tu jen hrál, bydlel beztak někde jinde. Taxi jsme nenašli. Metro už nejelo.
Namířili jsme si to tedy na jinou stanici (DLR jezdí i v noci) a tam jsme vzali taxíka (opět Londýňan z Indie). Vraceli jsme se přes West Ham (haha, tady to už přece známe). Za chvíli nahlásil taxikář prolbém - tunel pod Temží byl uzavřen. Taxikář nám dal na vybranou - buď končíme nebo to objede. Na objezd přes další tunel padlo dalších 10 liber. Potom jsme zamířili do Greenwiche (tam jsem už taky znal, bloudil jsem tam hned první den při výpadku metra), kde sídlil náš hotel. Taxikář raději v podstatě celý hotel objel aby nás vyložil před hlavním vchodem. Hned jsme se člověk cítí lépe, když vidí, že někomu na nás tak záleží...
Chybama se člověk učí. Dvě hodiny zpoždění a asi 35 liber za pár minut zpoždění nás poučilo - kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.
