Včera jsem se účastnil jako host publicistického pořadu Na stopě. Jako počítačový odborník. No dobrá, trochu "těm počítačům" rozumím, a navíc není důležité zvítězit, ale zúčastnit se... :-)
Šlo to rychle. Telefonát dramaturga, moderátora, opět dramaturg a nakonec producent. Po potvrzení, že tedy přijdu jsem se v pondělí vydal do Ostravského studia naší, tedy České televize. Už tam čekal jeden nešťastník z Tieta (taky počítačový odborník) a do budovy se mnou vstupoval státní zástupce, kterého tam jako právníka také pozvali.
Nikde nikdo nebyl, tak jsem se odvážil a vnořil se do tajemných chodeb studií Ostravské televize. První studio a hned jsem se trefil. Podle kulis jsem odhadl, že to bude naše studio a tak jsem se seznamoval s prostorami, kde budeme trávit nasledující hodiny. Okolo byl čilý ruch, takže jsem pochopil, že na pořadu už se pracuje. Režisér mi ukázal co, kde a jak a za chvíli přišel moderátor Roman Svoboda. Sympaťák. Vše vysvětlil a dokonce z něj vypadlo, že v devadesátých létech dělal rozhovor z Pajkusem z CZERTů. Už jsme tam byli asi jediní, kdo CZERTí éru pamatoval. Kdeže čůrající panáček napadených stránek dneska bloudí :-) Snažil se, a řekl bych, že docela úspěšně, uvolnit atmosféru. Panák by to možná taky spravil, ale všichni jsme byli auty.
Tématem pořadu byly podvody na Internetu. Tak jsme stručně probrali, co nás čeká, o čem se budeme bavit, abychom pak až ve studiu vymýšleli narychlo odpovědi. Hodně narychlo. A taky zbytečně, protože jak jela kamera, tak se stejně všechno obvykle z hlavy vypařilo. Moderátor to měl jednoduché. Na papíru měl poznámky. Ale co my, televizním natáčením neostřílení hosté?
Tváří v tvář realitě jsme to měli ještě celkem dobré. Ale doktor (takovou přezdívku dostal ve studiu již zmíněný státní zástupce) musel ze sebe sypat paragrafy a citace zákonů. No, nějaké úsilí ho to stálo, ale šlo mu to. Vůbec jsem mu nezáviděl, že ho posadili na takovou vysokou židličku. Bohudík neměli dost vysokých židlí a tak nás usadili na pohodlný červený gauč.
Pak to začalo. Maskérka, světlo sem, světlo tam, kameru natočit, připevnit mikrofony, pustit znělku, kudy půjde moderátor (asi čtyři verze)... Díky tomu rozjezdu jsme se celkem v prostředí studia aklimatizovali a než jsme se nadáli, tak už se točilo i s námi. Tři příspěvky, tři rozhovory a zazvonil zvonec a natáčení byl konec.
Zážitek to byl, to je jasné. On člověk není v televizním studiu každý den. Jen mě mrzí, že jsem si neudělal nějaké fotky. Tak alespoń přikládám odkaz na záznam.
Šlo to rychle. Telefonát dramaturga, moderátora, opět dramaturg a nakonec producent. Po potvrzení, že tedy přijdu jsem se v pondělí vydal do Ostravského studia naší, tedy České televize. Už tam čekal jeden nešťastník z Tieta (taky počítačový odborník) a do budovy se mnou vstupoval státní zástupce, kterého tam jako právníka také pozvali.
Nikde nikdo nebyl, tak jsem se odvážil a vnořil se do tajemných chodeb studií Ostravské televize. První studio a hned jsem se trefil. Podle kulis jsem odhadl, že to bude naše studio a tak jsem se seznamoval s prostorami, kde budeme trávit nasledující hodiny. Okolo byl čilý ruch, takže jsem pochopil, že na pořadu už se pracuje. Režisér mi ukázal co, kde a jak a za chvíli přišel moderátor Roman Svoboda. Sympaťák. Vše vysvětlil a dokonce z něj vypadlo, že v devadesátých létech dělal rozhovor z Pajkusem z CZERTů. Už jsme tam byli asi jediní, kdo CZERTí éru pamatoval. Kdeže čůrající panáček napadených stránek dneska bloudí :-) Snažil se, a řekl bych, že docela úspěšně, uvolnit atmosféru. Panák by to možná taky spravil, ale všichni jsme byli auty.
Tématem pořadu byly podvody na Internetu. Tak jsme stručně probrali, co nás čeká, o čem se budeme bavit, abychom pak až ve studiu vymýšleli narychlo odpovědi. Hodně narychlo. A taky zbytečně, protože jak jela kamera, tak se stejně všechno obvykle z hlavy vypařilo. Moderátor to měl jednoduché. Na papíru měl poznámky. Ale co my, televizním natáčením neostřílení hosté?
Tváří v tvář realitě jsme to měli ještě celkem dobré. Ale doktor (takovou přezdívku dostal ve studiu již zmíněný státní zástupce) musel ze sebe sypat paragrafy a citace zákonů. No, nějaké úsilí ho to stálo, ale šlo mu to. Vůbec jsem mu nezáviděl, že ho posadili na takovou vysokou židličku. Bohudík neměli dost vysokých židlí a tak nás usadili na pohodlný červený gauč.
Pak to začalo. Maskérka, světlo sem, světlo tam, kameru natočit, připevnit mikrofony, pustit znělku, kudy půjde moderátor (asi čtyři verze)... Díky tomu rozjezdu jsme se celkem v prostředí studia aklimatizovali a než jsme se nadáli, tak už se točilo i s námi. Tři příspěvky, tři rozhovory a zazvonil zvonec a natáčení byl konec.
Zážitek to byl, to je jasné. On člověk není v televizním studiu každý den. Jen mě mrzí, že jsem si neudělal nějaké fotky. Tak alespoń přikládám odkaz na záznam.
Žádné komentáře:
Okomentovat