Ráno mi nebylo dobře. Mé nachlazení kulminovalo a tak jsem vyrazil na snídani. Nedělal jsem si iluze, že by tam na mě čekalo nějaké pečivo, ale naděje umírá poslední.
Naděje umřela. Vyzkoušel jsem některé typy rádoby pečiva a pochopil jsem, že anglicky pozivně myslícího jedince ze mě pouhý jeden týden rozhodně neudělá. K párkům jsem dostal tak malé množství hořčice, že ani v naší menze by se za to nemuseli stydět. Najedl jsem se tedy ovoce, pobral nějaké čaje a vyrazil se kurýrovat.
Měl jsem vyrazit už na nějaké akce do Excel centra, ale raději jsem se věnoval léčbě. No, léčbě... prostě jsem se snažil dát dohromady. Neměl jsem si zapomenout vzít slivovici, léčebný prostředek mnoha generací našich předků.
WiFi jede i v hotelu, patřím mezi pár štastných, ke kterým dosáhne WiFi z recepce. Při mém stěstí těžko odhadovat, jak dlouho to vydrží.
Odpoledne jsem se už začal cítit lépe, tak jsem vyrazil do světa. Šli jsme večer na London Eye. Prostě veliké kolo (poháněné prý motorem z Plzeňské Škodovky) s kapslemi pro cca 30 lidí, co se pomalu otáčí a v nejvyšším bodě je docela pěkný rozhled přes celý Londýn. Večer jsme pak absolvovali už jen večeři a šli na hotel.
Koupil jsem si za 7 liber z automatu redukci na normální zásuvku. Zapojil jsem notebook a zjistil jsem, že už se nemůžu připojit k WiFi. Neměl jsem sílu to řešit, prý mi expiroval free účet a web mi suše oznámil, že už ho nikdy, ale opravdu nikdy nemůžu použít. Levou rukou jsem zavřel notebook a šel spát. V tu chvíli už se nic jiného nedalo dělat.
No, všechno mám ještě před sebou :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat