Solární panely - provoz a IoT (3)

Večer jsme celý systém zprovoznili a hned druhý den začaly fakt horké dny letošního teplotně nadprůměrného léta....

Po návratu z práce jsme měli první den 300 litrů 60 stupňů horké vody. Tovární nastavení je, že při 60 stupních se oběh vypne, takže jsem to změnil na 80 stupňů. Teplo je teplo a slunce nehřeje každý den :-). V zásadě při zamračených dnech nám těch 300 litrů vydrží vcelku bez problémů.

Plynovému kotli jsem zrušil všechny programy a vodu dohřívá jen na vyžádání. Nicméně i v září, když bylo trochu pod mrakem, tak se voda nahřála na 40 stupňů a večer se nechal zbytek dohřát. Když bylo vysloveně zataženo, tak se ani nic nenahřálo. Od července jsem tak do půlky zaří pustil plynový ohřev asi jen třikrát. Tady musím ještě vyladit tu spolupráci solár/plyn, protože mám-li v bojleru vodu 50 stupňů, tak vím, že do druhého dne s tím vydržíme a nechci, aby se ohřívala další voda, když během dne se voda nahřeje.

Když jsem chtěl zjistit teplotu v bojleru, tak jsem musel sejít do sklepa a podívat se, kolik ukazuje teploměr. Nepohodlné, nepraktické, neakceptovatelné :-)

Komunikace s DeltaSol BS/2

Abych mohl odečítat teploty, sledovat stav solárního systému i když nejsem doma, tak jsem potřeboval zajistit nejlépe komunikaci s řídicí jednotkou solárního systému, která je možná třemi způsoby:

• VBUS USB adaptér, který zpřístupňuje VBUS sběrnici a lze komunikovat pomocí speciálního programu z MS Windows, cena cca 60 EUR
• VBUS LAN adaptér s ethernetovým rozhraním a jednoduchým API, což je použitelné z libovolného systému, cena cca 100 EUR
• RS485-USB adaptér, který lze zapojit do PC nebo Raspberry PI a je potřeba speciální SW, který vypadal, že je na Internetu k dispozici, adaptér za 50Kč + RPI za 900 Kč (cca 35 EUR)

VBUS USB adaptér jsem vyloučil, protože jsem chtěl mít zajištěný přístup s nějakého zařízení s Linuxem, pravděpodobně z Raspberry PI. Windows nepoužívám (a nebudu :-).

Zvažoval jsem tedy pořídit VBUS/LAN adaptér. Zařízení není z nejlevnějších, tak jsem chtěl předtím vyzkoušet i jiné alternativy.

Takže nakonec jsem použil Raspberry PI, ke kterému jsem měl v plánu připojit přes RS-485 samotnou řídicí jednotku RESOL. Objednal RS485-USB adaptér, dorazil za 33 Kč z Číny (free shipping) za necelý týden. Resol přes něj komunikoval, nicméně dostupný software neuměl ten výstup dekódovat. Podle dokumentace byl SW určen pro jiný model, ale doufal jsem, že bude funkční i s BS/2. Nebyl. Chvíli jsem koketoval s tím, že začnu studovat protokol, ale to mě poměrně záhy přešlo. Podle diskusí na Internetu VBUS vychází z RS485, ale asi to není přímo RS485.

Finální řešení s Raspberry PI

Když jsem si uvědomil, že v zásadě jediné informace, které je dobré znát, jsou teploty v bojleru a v solárních panelech, tak jsem to zkusil jinou cestou. Použil jsem Raspberry PI, ke kterému jsem připojil přes 1-wire sběrnici dvě teplotní čidla Dallas, která jsem instaloval do vrchní a spodní části bojleru. Cenově to vyšlo levněji - Raspíčko za asi 900 Kč + 2 čidla za asi celkem 70 Kč. Navíc to Raspberry PI jsem chtěl mít jako centrální systém, který využiju i pro jiné věci. V podstatě jediná nevýhoda je, že zatím nemám čidlo na střeše v solárním panelu. To půjde udělat, ale ještě chci to čidlo galvanicky oddělit. Přece jen je na plechové střeše.

Data na Raspberry PI sbírám každých pět minut a posílám je na ThingSpeak server, který elegantně vykresluje grafy. Jednoduché řešení, ale za dlouhých zimních večerů se pokusím najít něco trochu více flexibilnějšího.

Co dále

Potřeboval bych zobrazovat teplotu v bojleru někde v obytné části domu, abych se mohl rozhodnout, zda dohřát vodu. To mám v plánu přes malý LCD displej, který chci připojit pravděpodobně opět přes 1-wire k Raspberry-PI.

Dále chci připojit teplotní čidlo na solární panely a propojit ho přes jeden z ESP8266 serial WIFI modelů. Tím zajistím galvanické oddělení a náklady na to čidlo nebudou vyšší než nějakých 200 Kč.

To ještě nemám, ale až to bude, tak to tu popíšu.

Celý článek......

Solární panely - instalace (2)

O samotné instalaci, kterou jsme zvládli ve třech. Až když jsme tahali panely na střechu, tak v jednu chvíli přišel na pomoc i soused. Instalace probíhala na sedlovou střechu s plechovou krytinou, orientovanou na jih. Sklon střechy je v podstatě ideální pro montáž solárních panelů, takže jsme se vyhnuli nějakým složitějším montážním konstrukcím.

Když si odmyslím přípravu dlouhého dřevěného žebříku na střechu, tak jsme strávili instalací dva dny. Celkem jsme měli tři žebříky. Jeden dřevěný napevno na střeše, druhý střešní pro přesuny a třetí ze země na kraj střechy.

Průběh vedení

V první fázi jsme první den provrtali díry na měděné trubky z podroví až do sklepa, kde je umístěn plynový kotel a bojler. To proběhlo celkem bez problémů, jen je třeba přesně vyměřovat. My jsme se naštěstí trefili v podstatě napoprvé. Trochu jsem se obával, jestli nebude slyšet při oběhu nějaký zvuk proudící kapaliny, ale slyšet není nic.

Příprava a montáž panelů

Druhá fáze byla náročnější. Naštěstí to bylo těsně před velkými horky (půlka července), takže na plechové střeše se ještě dalo v montérkách sedět. Dnes bych tu instalaci ale plánoval raději na květen/červen. Takže úplné horko nebylo, ale dotýkat se holýma rukama plechu už někdy odpoledne nešlo a musel jsem mít rukavice. Nejprve jsme vrtali úchyty na solární panely na střechu, což v tom teple stálo za to. Finálně se ještě musely vruty vrtané do krokví flexou seříznout. To jsme dělali odpoledne, v horku, na horké střeše, v montérkách, rukavicích... Na šest vrutů o průměru asi 1-1.5cm (už si přesně nepamatuji, byly součástí dodávky) jsou umístěny nosné hliníkové konzole. Počítal jsem váhu 2x40kg + kapalina (cca 10kg max), takže jeden vrut nese váhu asi 15kg.

S plechovou střechou je to trochu problém. U klasických tašek se průchod dá řešit výrazně lépe, ale u plechové střechy je třeba do ní vrtat. Ať jsem hledal, jak jsem hledal, tak úplně ideální řešení jsem nenašel.

Oba průchody jsem tedy navrtal jen těsně větší než byl průměr měděných trubek. Okolo jsem dal dostatek střešního bitumenového tmelu a celé jsem to ještě zakryl kabelovou průchodkou seříznutou na průměr trubky, okolo jsem dal opět střešní tmel a celou jsem ji ještě tmelem přilepil ke střeše. Nepřidělával jsem jí dalšími vruty, protože jsem nechtěl dělat další díry a předpokládám, že každý rok ji zkontroluju a případně přetmelím. Ale když jsem ten tmel použil před deseti lety jinde, tak za deset let jsem nemusel nic přetmelovat, tak doufám, že to bude podobné.

Průchod od teplotního čidla jsem vyvedl už pod hřebenáčem a přes čokoládu jsem ho zapojil do strukturované kabeláže, kterou jsem si kdysi prozíravě vyvedl i na půdě. Dole jsem jej ze strukturované kabeláže vyvedl do řídicí jednotky.

Mezitím, co jsme pracovali na střeše, tak topenář vařil trubky a časově jsme se sešli, že jsme měli přípravu na obou stranách hotovu a mohli jsme se pustit do instalace panelů.

Na zemi to vypadá s instalací panelů jednoduše. Ale na střeše už to není zase taková legrace. Zvláště, když zapracoval PAT & MAT a u prvního panelu jsme na střeše zjistili, že jsme si ho vytáhli obráceně. Tak jsme ho ještě nahoře otáčeli. To vyzvednutí panelů na střechu jsme dělali ve čtyřech. Dva panel zdola podávali nahoru třetímu, který jej položil na kraj střechy, kde jsem ho zachytil já a tahali jsme ho ve dvou nahoru. Montáž do konzolí byla už jednoduchá. Nezdálo se to, ale dobře hodinu, možná hodinu a půl jsme se s tím nadřeli.

Tolik tedy k instalaci, pokračování příště.

Celý článek......

Solární panely - příprava (1)

Už nějakou dobu jsem zvažoval instalaci solárních panelů pro ohřev teplé vody. Pořád to nějak nevycházelo, nevyplácelo se to. A nevyplácelo se to ani se Zelenou úsporám. S tím je to celé zajímavé, protože za různé dokumenty a posudky chtěly firmy poměrně dost peněz a v podstatě půl příspěvku spolkla administrativa a druhou půlku pak nějaké podle mě celkem předražené práce solárníků a komponent celého solárního systému.


Nakonec se mi podařilo sehnat znalého topenáře, zajímavé ceny materiálu a i po součtu nákladů jsem se dostal níže, než kolik bych zaplatil firmě za řešení na klíč s dotací. Negativem toho je, že jsem strávil spolu s tchánem asi dva a půl dne prací na střeše a v domě a nakonec jedno odpoledne začišťováním omítek.

Instalace byla z jedné strany náročná na odvahu a um. Jinak je to celkem jednoduché - stačí dva solární panely, bojler s podporou alespoň dvou zdrojů tepla (plynový kotel a solární panely), regulátor, čerpadlo a "pár trubek".

Solární systém

Jako solární systém jsem zvolil Resol Deltasol BS/2 vč. příslušenství. Recenze na Internetu byly pozitivní, videa na Youtube taky, takže jsem do toho šel.

Solární systém obsahuje:

• řídicí jednotku Resol/Cosmo Deltasol BS/2 vč. čerpadla a dalšího příslušenství,
• dva solární panely o ploše 5.2m^2,
• 300l bojler s dvěma výměníky a přípravou na instalaci elektrického ohřevu, který ale neplanuji použít.

K bojleru mám připojen plynový kotel Vailant, který ohřívá vrchní třetinu bojleru, ve které má i teplotní čidlo, podle kterého se řídí. Takže plynový kotel ohřívá jen vrchní třetinu zásobníku, naopak solární výměník je úplně dole a díky principu, že teplá vodá stoupá nahoru, ohřívá celý zásobník.

Řídicí systém DeltaSol BS/2

Tento řídicí systém jsem vybral i proto, že je možnost dokoupit LAN/USB adaptér, který může komunikovat s dalšími systémy. On ten adaptér by podle mě mohl být i levnější, ale na Internetu jsem se dočetl, že to připojení je v podstatě RS-485 sběrnice a že někdo i napsal SW pro komunikaci. O tom, jak jsem to připojil k Internetu (hurá, máme tu IoT!) pak napíšu později.

Zde musím upozornit na jednu věc - Resol Deltasol BS/2 je prodáván v ČR firmou Cosmo pod její značkou jako Cosmo Deltasol BS/2. V ČR je distributor, který to dodává snad všem prodejcům, takže sehnat v ČR originál Resol je problém. Můžete si to objednat přímo z Německa, ale ta cena je tak o 1/4 vyšší, takže to moc smysl nedává. Je to trochu nefér od dodavatelů, protože všichni (tedy obvolal jsem jich po celé republice dobře deset) píší, že dodávají Resol. Ale když se ptáte jestli je to Resol nebo Cosmo, tak přiznají, že se jedná o Cosmo verzi.

Cosmo a Resol DeltaSol je v podstatě shodná jednotka. Vyrábí je německá firma Resol a ovládání, provedení (kromě nápisu) i manuál jsou stejné. Nicméně Cosmo verze má zřejmě starší SW a nemá některé z funkcí, které mají nové Resoly. Mě asi nejvíc chyběl tzv. prázdninový mód.

Problém letní dovolené je ten, že když je pěkně, tak se vám nahřívá voda v bojleru, ale tu nespotřebujete. A když je nahřátá, tak se vypne oběh a vyhřívají se panely. Já měl jednou v letních horkých dnech, kdy jsem dokonce byl doma, teplotu v solárním panelu 120 st.C a 300 litrů 80 st.C vody. Dovolenkový mód zajišťuje přes noc vychlazování zásobníku, aby přes den mohly chladit panely, které jsou pak méně tepelně namáhané.

Když jsem upozornil na rozdíl mezi Cosmo/Resol dodavatele, tak mi nabídli, že mi vrátí peníze, protože jinou než Cosmo verzi neumí dodat. Ale nakonec jsem si tu řídicí jednotku nechal. Jednak se mi nechtělo dávat o 1/4 více za originál Resol, za druhé těch opravdu horkých dnů není tolik a za třetí umí i ta Cosmo jednotka jakýsi mód vychlazování, byť se musí zapnout dvě funkce. Nicméně ten dovolenkový mód je udělaný, jak jsem to pochopil, lépe.

Psal jsem i přímo technikům Resolu, jestli nejde flashnout firmware v té řidicí jednotce. Byli celkem vstřícní, ale napsali, že to nejde. Nemyslím si, že to nejde, ale zase tak daleko sám nepůjdu :-) Stejně nemám odkud získat jiný firmware. Nicméně je třeba říct, že s jednotkou jsem neměl zatím žádné problémy, funguje spolehlivě a tak, jak bych čekal.

Tolik tedy k přípravě, pokračování příště.

Celý článek......

Od PMD-85 k Internet everywhere

aneb dnes o tom, co je všechno možné, jak se vyvíjí svět a taky o tom, co všechno už pamatuju :-) Takže teď tedy netechnický příspěvek pamětníka :-)


Dnes se mi moc líbil článek-blog Jiřího Průši, který vyrazil letadlem na dvoutýdenní cestu nad Evropou. Jak úžasné si jen-tak vyrazit na výlet. A v tu chvíli jsem si vzpoměl, jak jsem jako malý chlapec nemohl ani do Polska, které bylo za rohem, protože jsem neměl vízum. A pak to šlo s tím vzpomínáním postupně, začaly si mi vybavovat pokroky za poslední čtvrtstoletí... :-)

V roce 1987 jsem se přihlásil do kroužku výpočetní techniky Stanice mladých techniků, abych na počítači PMD-85 vykresloval bitmapy, nahrával programy na kazetu Emgeton a nosil si z domu červený fix, který jsem mohl dát do plotteru Aritma (erární fixy byly vypsané).

V roce 1990 mi mohli po revoluci pořídit rodiče 8-mi bitový počítač Didaktik Gama, jehož cena kleska z dosavadních 6200 Kčs na 2700 Kčs. Ano, bylo to v době Československa a počítač vydržel zapnutý maximálně 6 hodin, pak se začal přehřívat a chladnul tak 2-3 hodiny. Na něm jsem zvládl po Basicu i assebmler Z80 a v roce 1993 jsem si jako labutí píseň udělal jednoduchý multitaskový scheduler s využitím IM2. To vše s 48kB paměti i s videoram.

V roce 1993 jsem se pořádně dostal k PC (tehdy byl výkřik dostupné techniky Intel 386DX) a v prosinci 1993 jsem se připojil na první Unixový systém protokolem TELNET (z MS-DOSu NCSA telnetem) a z něj přes program lynx jsem nakouknul do světa WWW. O připojení z domu se mi ani nezdálo a v roce 1994 jsem si nainstaloval doma první Slackware z 3.5" disket.

V roce 1996 jsem začal pracovat na CVT VŠB-TUO a díky tomu jsem se mohl v roce 1998 připojit přes modem rychlostí 33.6kbps k Internetu. A univerzita se zapojila do sítě TEN-34, tedy sítě s protokolem ATM a kapacitou 34 Mbps.

V únoru 2003 jsem konfiguroval první IPv6 peering v NIXu (já byl první :-). Týden po tom i STM-1 linku (155Mbps) Praha-Frankfurt, BGP mezi CESNETem a sítí GEANT, což byla co vím, tak první větší nativní IPv6 linka v ČR a ještě k tomu do zahraničí.

V roce 2004 jsem se stále připojoval k Internetu přes vytáčenou linku. Na více to nebylo. A stále 33.6kbps.

Přelom nastal v roce 2005 jsem se mohl připojit z domu přes ADSL. Jeden směr tuším 2Mbps, druhý pak 512kbps. Úžasné. Doma jsem si zprovoznil WiFi!

Za první smartphone nepovažuji Nokii E52 (rok 2009?), ale až HTC Desire s Androidem 2.3 z roku 2010.

Je rok 2014, 27 let po tom, co jsem byl uchvácen wire-frame grafikou PMD-85 a pan Průša si lítá jen tak po Evropě, z letadla on-line posílá GPS souřadnice a fotky a já si to on-line můžu prohlížet z bezdrátově připojeného telefonu a psát o tom v cloudových nástrojích a využívat videocall si se svými příbuznými v Austrálii. Myslím, že v roce 1987 by to bylo naprosté sci-fi. Ještě větší, než mobilní telefon v seriálu Křeček v noční košili.

Tak doufám, že nám to ještě chvíli vydrží. Stejně jako dodávky plynu, ropy a dalších ne-IT věcí :-)

Celý článek......

Virtuální směrovač Cisco CSR1000V

Už nějakou dobu sleduju vývoj v oblasti virtuálních směrovačů a v prosinci jsme nasadili do ostrého provozu na CITu VŠB-TU Ostrava virtuální směrovač Cisco CSR1000V. V krátkosti uvedu důvody a prostředí nasazení tohoto virtuálního směrovače.


Přišel provozní požadavek na realizaci IPsec spojení do více lokalit. Z logiky provozovaného projektu nebylo vhodné ukončovat tato spojení na našich VPN koncetrátorech, které slouží k něčemu jinému.

V zásadě se nabízely tyto možnosti:

• Pořídít fyzické zařízení (ASA nebo směrovač ISR).

• Pořídit virtuální ASu Cisco ASA1000V je určena primárně pro site-to-site VPN a FW. Lze ji provozovat v prostředí VMWARE. Nicméně licenční podmínky Cisca IMHO nejsou v tuto chvíli úplně dobré, protože se licencuje na CPU socket, kterých je v našem případě cca 22. Licencování je podobné jako u Cisco Nexus 1000V, ale užití je trochu jiné.

• Cisco ASAv je klasická Cisco ASA, která je portovaná do virtuálního prostředí, nicméně má být dostupná až v průběhu roku 2014.

• Virtuální směrovač Cisco CSR1000V. Tento virtuální směrovač jsem zkoušel už před několika měsíci. Je to v podstatě směrovač z řady Cisco ISR (tedy funkcionálně řady 1900, 2900 a 3900), který lze provozovat v prostředí VMWARE.

Zde si dovolím malou odbočku - pro provoz Cisco CSR1000V (a i výše uvedených produktů Cisco ASA*V) je možná/vhodná (ale ne nutná) instalace do prostředí s virtuálním distribuovaným přepínačem Cisco Nexus1000V. Tento přepínač je i ve free verzi (používáme i u nás). Instalace Cisco Nexus1000V je podporována ve VMWARE pouze ve verzi VMWARE Enterprise Plus, tedy v nejvyšší možné. Nicméně Cisco Nexus1000V lze instalovat i v prostředích Hyper-V nebo KVM.

Už podle názvu příspěvku může bedlivý čtenář usoudit, že vyhrála instalace Cisco CSR1000V. CSR1000V se licencuje podle propustnosti a pro začátek lze použít 2-měsíční trial licenci. Probíral jsem to ze všech stran a po finanční stránce (OPEXové náklady) vyjde provoz Cisco CSR1000V a Cisco 2900 v podstatě velmi podobně. Výhody hovořící pro Cisco CSR1000V (minimálně v našem případě) jsou:

• Okamžité nasazení - stačí jen stáhnout OVF file, provést instalaci (oboje je otázka tak 30-ti minut) a máme plnohodnotný směrovač a není potřeba s někým řešit objednávku a čekat na dodávku fyzického boxu. Jen je potřeba během dvou měsíců dokoupit licenci, jinak propustnost klesne na 250kbps. Tedy službu jsme byli schopni realizovat (=rozšířit infrastrukturu a její služby) bez nějakých administrativních procesů v podstatě okamžitě.

• Škálovatelnost - budeme potřebovat licenci na 50Mbps. Vyvstane-li v budoucnu potřeba upgradovat propustnost, tak stačí jen dokoupit licenci. Takový upgrade u fyzického boxu neuděláte.

• Stabilita - naše virtuální infrastruktura je IMHO velmi dobře postavena, je stabilní a tak jsou z pohledu správce směrovače eliminovány klasické HW problémy.

Mimochodem, u toho mého cvičného směrovače vypršela licence a když jsem ho chtěl upgradnout na poslední IOS, tak jsem ten IOS nahrával do směrovače asi dvě hodiny :-). Samotný upgrade směrovače se řeší úplně stejně jako na fyzickém směrovači - tedy nahrát IOS na flash disk a pak směrovač reloadnout.

Virtuální směrovače se nehodí pro každý příklad. Ale kdybyste zvažovali podobné nasazení, tak taková aplikace virtuálních směrovačů je velmi vhodná a pěkná.

---

Odkazy:

• Cisco CSR1000v: Cisco Cloud Services Router 1000V
• Cisco ASAv: Cisco Adaptive Security Virtual Appliance
• Cisco ASA1000V: Cisco ASA 1000V Cloud Firewall

Celý článek......

IPv6 seminář v Olomouci

V prosinci byl v rámci aktivit CESNETu realizován IPv6 workshop v Olomouci, který byl zaměřen na IT lidi, kteří se chystají (a nebo naopak ještě nechystají :-) nasadit protokol IPv6 ve své síti.


Takže podtitul semináře by mohl být "jak říct něco o IPv6 a nevyděsit" :-). Prý jsem nakonec nejvíce děsil já, obvykle se tohoto úkolu zhostí někdo jiný :-) Prezentované příspěvky si můžete prohlédnout na stránce semináře na webu CESNETu.

IMHO je zajímavý dlouhodobý růst nasazení IPv6 v organizacích připojených do sítě CESNET.

Celý článek......

Cisco UCS roadshow

V létě proběhla v rámci Cisco seminářů akce Cisco UCS roadshow v několika městech ČR, na které jsem přednášel.


Roadshow proběhla postupně v Ostravě, Praze, Brně a Plzni. Kromě Ostravy jsem na ostatních roadshow přednášel o nasazení Cisco UCS systémů na univerzitě VŠB-TU Ostrava. Na webu prezentace nejsou vystaveny, ale tu mou s názvem IT technologie datového centra VŠB-TU Ostrava si můžete prohlédnout zde.

Ve zkratce, prezentace se zaměřuje na komponenty:

• L3 přepínače Cisco Catalyst 6500
• datacentrové přepínače Cisco Nexus 5500UP
• disková úložiště Netapp FAS3240
• serverové systémy Cisco UCS
• virtualizační infrastruktura VMWARE
• virtuální přepínače Cisco Nexus 1000V

Celý článek......

Best Practice Document: Infrastruktura datových center

Po nějaké době sbírání zkušeností a studování jsem se sebral a po troškách času a sepsal jsem po večerech best-practice dokument o infrastrukturách datových center.


Dokument byl publikován v rámci GEANT projektu, který sbírá a publikuje best-practice dokumenty. V dokumentu jsem popsal v podstatě zkušenosti s implementací našeho datového centra na VŠB-TU Ostrava, konvergovaného ethernetu, Cisco UCS serverů a diskových úložišť. Díky LEGO konceptu lze v podstatě libovolnou komponentu (směrovače - přepínače - servery - storage - VI) nahradit jinou, takže jako inspirace a praktickou orientaci to myslím bude dobré :-)

A nakonec, dokument v angličtině naleznete zde.

Celý článek......

Konec jednoho směrovače

Tak každý se chce občas pochlubit...


...a i když to není jen má zásluha, tak PC směrovač, jehož hlavním úkolem bylo zajišťovat BGP a OSPF směrování, má už své dny sečteny. A že přes přes něj přeteklo dat... A nebýt jednoho výpadku napájení, tak ten uptime by byl větší. Začínal směrovat jako hlavní směrovač konektivitu na 34Mbps na několik providerů a skončil na stovkách Mbps zastrčený uvnitř sítě.

SW Debian a Zebra, a kernel nebyl žádný distribuční, ale vlastní, odladěný, překládaný :-) Tím se dnešní Linuxová mládež straší, když zlobí :-)

#  uptime
18:31:18 up 2217 days,  3:32,  1 user,  load average: 0.00, 0.00, 0.00
# shutdown -h now
...

Věnujme mu chvílku ticha.

Celý článek......

Unixová skripta

Kdysi dávno, před mnoha a mnoha lety, když jsem byl studentem, tak jsem napsal výukové texty k Unixu pro Katedru ATŘ na FS VŠB-TU Ostrava, které byly určeny pro úplné začátečníky.


Psal jsem je v Microsoft Wordu 6.0 v roce 1996. Teď jsem ten dokument našel někde zahrabané v hloubi adresářové struktury, nahrál jsem to na Google Docs a tady to máte. Text je IMHO stále použitelný a třeba to někomu pomůže. Komentáře k textu lze přidávat.

Text je publikován tak, jak jsem ho napsal. Ve finále byl zkompilován ještě s úvodním textem Dr.Kačmáře o principech OS.

Celý článek......

HTC Desire a Samsung Galaxy S3 mini

Přešel jsem z telefonu HTC Desire na Samsung Galaxy S3 mini. A protože mám pocit, že to nebyl přechod optimální, tak chci napsat co na obou telefonech vnímám jako pro mě důležité rozdíly.

Co jsem měl a proč jsem se rozhodl vyměnit

Nejprve tedy, proč jsem chtěl přejít od HTC Desire k něčemu modernějšímu. Hlavní příčinou byl fakt, že programy i samotný Android 2.3 se začal po třech letech nafukovat tak, že jsem mohl mít nainstalováno jen pár aplikací. Takže jsem časem začal programy promazávat a ani jejich přesun aplikací App2SD, kterou jsem od počátku používal, už nestačil. Jinak jsem byl s telefonem celkem spokojený. Rozumná velikost, výdrž i po třech letech v podstatě dva dny (ráno - noc - večer), pěkně propracované základní aplikace i mě vyhovující HTC Sense.

Co by mi mohlo vyhovovat

Protože jsem chtěl něco velikostně podobného, s novým Androidem, tak mi padly do oka HTC One X a Samsung Galaxy S3 mini. Telefony ve svých parametrech i cenách velmi podobné. Pro Samsung nakonec rozhodla kamera na přední straně, která HTC chybi.

Chtěl jsem rozměrově rozumný telefon. Dostal jsem od kolegů spousty informací o tom, jak super je Samsung Galaxy S3, ale na můj vkus je příliš velký. Já navíc nepotřebuju nej zařízení na trhu, já bych rád normální zařízení, které pořeší mé potřeby.

Jaké mám zkušenosti

Po zhruba měsíci používání bych ty rozdíly mezi HTC Desire a Samsung Galaxy S3 mini z pohledu uživatele shrnul. Spoustu věcí si člověk doinstaluje, ale ty HTC aplikace bohužel ne. Oba telefony jsem používal se zapnutým WiFi (připojen v práci i doma), synchronizací (K9 mail, sync 5 minut), GoogleApps, kalendář. GPS je vypnutá. Některé věci se liší, na něco se dá zvyknout, ale ty větší lze shrnout do těchto bodů:

Výhody Samsung Galaxy S3 mini:

• fotoaparát je rozhodně lepší než na HTC Derire
• je o něco živější, ale nějak moc mě to při bežném používání jako minus pro HTC Desire nepřijde
• je tenčí i lehčí, o zanedbatelný kousek pak větší
• má lepší display
• má kameru i z přední strany, takže lze realizovat i video cally
• dobře běhá Cisco AnyConnect klient, což využívám poměrně často
• v podstatě bezproblémové video-cally přes GoogleTalk

Neýhody Samsung Galaxy S3 mini:

• výdrž je cca 30 hodin (takže dobíjím denně), vs. přes 40 hodin u HTC Desire (nabíjím ob den), mám pocit, že Samsung se nabíjí i o něco déle
• HTC Desire má USB mass storage, jednoduché, kdekoliv použitelné; Samsung musí mít aplikace pro přístup k datům (což se mi fakt nelíbí)
• HTC aplikace kalendáře (Agenda) je o něčem úplně jiném než S-Calendar, samozřejmě body pro HTC
• pořád si nemůžu zvyknout na práci s telefonním seznamem, voláním; to, co jsem na HTC udělal na pár kliků, tak na Samsungu jde mnohem složitěji

No, abych to shrnul. IMHO mě mediální masáž a důvěra v Samsung převálcovala a nejsem si jist, že jsem tímto upgradem nějak zásadně potěšen.

Update 24.2.2013: Výdrži výrazně pomůže zapnutí úsporného režimu, teď jsem s výdrží spokojen. Telefon vydrží 4 dny. Na výkonu jsem nějaká omezení necítil.

Celý článek......

Cisco Nexus1000V je i ve free verzi

Cisco uvolnilo virtuální switch pro virtuální VMware a Hyper-V infrastruktury i ve free verzi. Jaké jsou rozdíly mezi free/essential a Advanced (placenou) verzí?


Doposud Cisco virtuální switch Nexus1000V pouze prodávalo. Nově vydalo i free verzi. Podívejme se tedy, jaké jsou rozdíly mezi oběma verzemi.

Společné vlastnosti:

• podpora VLAN, ACL, QoS
• VXLAN, vPath
• LACP
• multicast
• NetFlow, ERSPAN
• Management
• vTracker
• vCenter plugin

V Advanced verzi pak jsou dostupné i tyto vlastnosti:

• podpora Cisco TrustSec
• DHCP snooping, IP source guard, ARP inspection
• VSG - Virtual Security Gateway

VSG byl předtím samostatný produkt, který je nyní dodáván v rámci Advanced balíčku N1K.

Vyplatí se nasadit N1K ve free verzi? IMHO by to nemuselo být špatné, protože vlastnosti advanced verze nejsou ani v přepínači integrovaném ve VMWARE a navíc jsou k dispozici další vlastnosti a lze sjednotit správu sítě. Správa sítě, která nezajišťuje správu virtuální infrastruktury. má možnost případně omezit i jednotlivé systémy tak, jako ve fyzické infrastruktuře.

Update 29.3.2013: Cisco Nexus 1000V je možno využít pouze s VMWARE Enterprise+. Viz informace např. na Cisco support community fóru.

Celý článek......

Cisco Catalyst 2960 LAN Base a LAN Lite

Chcete pořídit Cisco Catalyst 2960 a nevíte zda LAN Base nebo LAN Lite?


Oba modely jsou velmi podobné a je potřeba zdůraznit, že LAN Lite verzi nelze povýšit na LAN Base, a to ani výměnou IOSu.

LAN Lite nepodporuje:

• některé typy SFP traceiverů, konkrétně je problém s optickými ZX, BX a 100FX traceivery, které v Lite verzi nerozchodíte
• omezená ACL
• absence DHCP snoopingu, což bych v mnoha případech doporučil
• není podpora 802.1x, web autentizace
• omezená podpora QoS, není podpora policingu, DSCP, AutoQoS, definice front pro QoS
• není podpora Flex Links, Link State Tracking
• omezené množství VLANů: LAN Lite 64, LAN Base až 256
• není podpora IPv6 - MLD snooping
• LLDP-MED
• není podpora RSPANu, MVR
• není podpora IP SLA

Bližší info lze nalézt na Cisco webu.

WS-C2960-48TC-L se dá koupit za 21 tKč bez DPH, LAN Lite pak za 12 tKč bez DPH (ceny 2012/10). Upgrade z LITE na BASE verzi není možný ani výměnou IOSu. To nejde, osobně jsem to zkoušel.

Smysl má asi jen v nějakých jednoduchých a třeba samostatných částech sítě, kde výhodou je jednotná správa celé infrastruktury. V těchto situacích mi osobně pak ale chybí minimálně IP SLA.

A tragický mi připadá u LITE verze přístup k IPv6, kde není podporován MLD snooping. Mám totiž pocit, že interně se jedná v případě obou přepínačů o stejný HW a tak takové ořezávání bych pochopil u omezení na počty VLANů, QoS. Ale nevím, zda je dobrá cesta osekávat IPv6, DHCP snooping, ARP inspection, které se dnes u mnoha výrobců objevují u levných modelů. Zase je pravda, že ta podpora těchto funkcí není i u mnoha modelů konkurenčních výrobců stabilní.

Ve finále je třeba se hodně rozmyslet, zda koupit LAN LITE verzi a hlavně si uvědomit, že není možno ten prvek povýšit na LAN BASE.

Celý článek......

Cisco Campus FEX

Koncept FEXů jsem popsal v jednom starším příspěvku o technologii Cisco Nexus 5000. V zásadě se jedná o to, že je nějaký centralizovaný prvek, ke kterému se formou modulů připojují jiné prvky bez vlastního managementu.


V oblasti LAN switchingu ale FEX koncept zatím není. Podle prezentace Catalyst switching innovations ze 4.března 2012 to vypadá, že Cisco Campus FEX technologii zmínilo i v nějakých svých materiálech a je zařazena do road-mapy. Autorem toho dokumentu je pán Hariprasad B.S. Holla, který pracuje na pozici Technical Marketing Engineer v Ciscu.

Moc pěkné. Dnes je praxe taková, že chcete-li vybavit rozvaděč spoustou portů, tak si koupíte nějaký levnější modulární přepínač (nejlevnější v Cisco portfoliu jsou Catalysty 4500). Ale i ten je omezen počtem volných slotů a interface karty nejsou nejlevnější...

Takže dnes si, kvůli úspoře, začnete budovat hvězdicovou topologii. Do středu topologie si postavíte agregační přepínač a k němu připojíte spoustu přístupových přepínačů. Hned máte spoustu prvků ke správě. Konzumují adresy, zdroje, máte o něce složitější správu, složitější SPT atd.

V Campus FEX konceptu připojíte k chytrému centrálnímu přepínači (Catalyst 4500/6500?) obyčejné prvky, které se na centrálním prvku jeví jako portové moduly. Výborné tedy je, že v případě, že fyzicky tento modul odejde, tak může jeho výměnu zajistit prakticky kterýkoliv majitel dvou rukou a jedné hlavy (ano, nohy jsou také třeba). Není potřeba do prvku nahrávat poslední IOS, konfiguraci původního přepínače atd. Stačí jedna adresa, jedno rozhraní.

Jinak ten dokument není nezajímavý. Sice jen bodově zmiňují vlastnosti, které by se v Catalystech měly objevit. Od VSS, ISSU, Wireshark přímo v IOSu, EVNka atd. Tak uvidíme, kdy se na světlo světa dostanou další konkrétnější informace.

Celý článek......

PAT a NAT

Pár čtenářů mi na blog chodí, i když jsem dost dlouho psal jen koncepty, které jsem nepublikoval. Ale jeden pochvalný mail (díky :-) způsobil, že se dotahovaní konceptů budu snažit i věnovat. Takže jeden z konceptů dotahuji, dnes tedy PAT a NAT (ne MAT!) v Cisco IOSu.


Opět stejný důvod - příspěvek píšu, abych případně zatarasil slepé cesty jiným, ať to mají snadno, rychle, česky a odzkoušeně.

PAT je Port Address Translation, NAT je Network Address Translation. Klasický NAT se nakonfiguruje velmi jednoduše:

interface FastEthernet0
  description Internet Connection
  ip address 1.2.3.4 255.255.255.0
  ip nat outside
  ! Pouzivame uRPF, ze ano :-)
  ip verify unicast source reachable-via rx allow-default allow-self-ping
!
interface vlan10
  description Internal network
  ip address 192.168.10.1 255.255.255.0
  ip nat inside
  ip verify unicast source reachable-via rx allow-default allow-self-ping
!
! Specifikujeme adresy sítí, ktere chceme překládat
access-list 1 permit 192.168.0.0 0.0.255.255
!
! Aplikujeme pravidlo pro NAT
ip nat inside source list 1 interface FastEthernet0 overload

Na kontrolu pak použijte příkazy show ip nat translations ..., které poskytují dostatek informací o NATu. Vyladit si NAT můžeme konfiguračními příkazy ip nat translation ..., kde lze nastavit různé timeouty, počty spojení atd.

Občas někdo potřebuje mít přímý přístup na port nějakého prvku zapojeného ve vnitřní síti (třeba remote desktop). Lepší cesta a bezpečnější cesta je tyto přístupy realizovat přes VPN, ale někdy to s různých důvodů nejde. Pro tyto případy lze realizovat tzv. destination NAT/PAT, kdy veřejná adresa (NAT) nebo třeba TCP/UDP port (PAT) směrovače lze mapovat na konkrétní privátní adresu, popř. port. V našem případě je příklad, kdy port TCP/8000 je směrován na privátní adresu 192.168.10.50:80.

! Budeme potřebovat nějaký destination PAT
ip nat inside source static tcp 192.168.10.50 80 interface FastEthernet0 8000

Tento postup jsem ověřil na Cisco směrovacích řady 1800, tedy bez problémů by měl být aplikovatelný minimálně na všechny ISR směrovače.

Rozšířit konfiguraci můžeme i o to, že na výstupním rozhraní aplikujeme sekundární adresu. Na tuto adresu můžeme aplikovat NAT pravidla (hledejte místa, kde jsem dal FastEthernet0, dá se nahradit adresou).

Celý článek......

Export kontaktů z Nokie do Androidu

Došlo na to, že jsem musel mezi sebou prohodit SIMky v telefonech HTC Desire/Android a Nokia E52/Symbian. Kontakty v Androidu lze poměrně dobře udržet na SIMce (pokud stačí její kapacita), ale v Symbianu se mi to nepodařilo, tak jsem stál před tím, jak kontakty z Nokie dostat.


Tento článek píšu, abych případně zatarasil slepé cesty jiným a taky pro sebe. Kdybych náhodou podobnou anabázi chtěl (méně pravděpodobné) nebo dokonce musel podstoupit.

To, že si čísla budu přeposílat přes BT nebo SMSkama, jsem zamítnul hned v počátku. Směr byl poměrně jasný. Vezmu nějaký Linuxový program, vytáhnu kontakty ve tvaru jméno - číslo a to naleju do Androida.

Žádný rozumně vypadající Linuxový program jsem nenašel, takže jsem přebootoval do Windows7 a pustil Nokia PC Suite. Po spojení kabelovém s telefonem jsem z něj potřebná data stáhl velmi jednoduše. Ta šla z Nokia PC Suite exportovat do CSV formátu.

Ten formát má hodně položek. Takže jsem vytipoval ty správné (jméno, příjmení a číslo) a za pomoci AWK z toho vygeneroval slušně vypadající CSV.

Pak začala další peripetie. Jak to naimportovat do Androidu. Zde jsem ustoupil a kontakty nahrál na Google Contacts přes http://www.google.com/contacts

Výsledný mnou exportovaný soubor měl níže uvedený tvar. Pozor, musí být i záhlaví v tom správném formátu - na tom jsem se zadrhl asi nejdéle.

     Mobile Phone,Last Name
     +420800123456,Franta Novak
     ...
     +420800123457,Jan Novak

A tento soubor už pak stačí jen uploadovat do GoogleContacts a počkat, až se objeví v telefonu, který máte se svým účtem synchronizovaný.

Update 29.11.2012: To je asi nevyhledávanější článek na blogu a tak si dovolím doplnění pro ty, co nevládnou Unixem a AWK. Napovím, že exportovaný CSV soubor z Nokia PC Suite lze nahrát do Excelu nebo OpenOffice calc. Pak si můžete uspořádat sloupce podle výše uvedeného příkladu a tento výstup exportovat opět jako CSV soubor (Uložit jako... CSV, oddělovač zvolte čárku). Tím získáte požadovaný výstup, který můžete případně upravit nebo doplnit obyčejným textovým editorem (Notepad, VIM, ale ne Word) a následně uploadovat na Google Contacts přes webové rozhraní.

Celý článek......

Krvavý IPv6 den

IPv6 den mnozí očekávali s napětím. Tu s menším, tu s větším. Já měl 8.6.2011 naplánovánu jednu pracovní schůzku se systémáky jednoho výrobce síťových prvků.

Systémový inženýr přišel. Přišel na čas, na poslední chvíli. Sedl si, spustil notebook a prohlásil "došly nám adresy". Jak příznačné pro dnešní den, pomyslel jsem si a následně jsem to i řekl.

Usmál se a pokračoval - "začalo to tím, že došly toalety". A aby to bylo jasnější i mě, místních poměrů neznalého, tak mi osvětlil situaci. Sloučily dvě Pražské pobočky do jedné. Tím došlo nejprve k přetížení toalet a později i k obsazení adresního prostoru IP sítě. Každý má dnes prostě dvě až tři zařízení, notebooky, IPhony, Androidy, Nokie...

Když jsem odcházel, tak nějaká slečna z administrativy onoho výrobce si ve výtahu stěžovala, že se v práci pořezala a všude bylo plno krve.

Kancelář ohoho výrobce měla asi těžký IPv6 den. Přetížené toalety, nedostatek IP adres a nakonec krvavá tečka.

Ale je třeba poznamenat jejich web byl po IPv6 ten slavný den dostupný :-)

Celý článek......

Cisco Networkers 2011, dny poslední

Den před odjezdem jsem se večer vracel na hotel. Najednou přestalo jet metro, konkrétně Jubilee line. To se stalo na poslední části, kdy mi stačilo přejet jedinou zastávku na North Greenwich. Ke štěstí stačilo trochu, protože metro se mi zavřelo asi 10m přede mnou. Pěšky bych tam byl za chvíli, ale protože neexistuje možnost jít po těch dopravních tepnách pod Temží, tak složitě jsem to musel objíždět asi 45 minut.

Druhý den jsem si přečetl v novinách, že důvodem byla odstávka trati, protože do vozů nahráli nový (a samozřejmě lepší) software. Ten se však choval nějak divně a zapříčinil zastavení provozu. Takže museli v postižených vlacích reloadnout řídicí systémy. To jsou opravdu už rozsáhlé dopady.

Některé trasy obsluhují vozy bez bez lidské obsluhy - viz fotka. Prý už je to dlouho, mají to vyladěné. Všude samé kamery a hlášky, že policie z důvodu bezpečnosti monitoruje 24 hodin přes kamery veškeré pohyby.

No, v sobotu jsem odlétal, v metru žádné výpadky bohudík nebyly. Pouze letadlo mělo hodinu zpoždění, prý kvůli větru. Pravda, házelo to s námi trochu více než obvykle... BritishAirways mi v letadle dali 150ml Coly a chipsy (balíček cca 7x7 cm). To jsem víceméně čekal. Takže jsem čas, který bých jinak trávil konzumaci větší porce, věnoval rozbalení nerozbalitelného nafouklého balíčku s chipsy. Nešlo to. Až se po chvíli ozvala rána, jak balíček prasknul. Naštěstí z něj nic nevypadlo a všech pět chipsů jsem mohl v klidu sníst a zapít Coca-Colou. Už teď se těším na další let s British Airways a na gastronomické překvapení z kuchyně šéfkuchaře Britských aerolinek.

Domů jsem dorazil. A tak konec dobrý, všechno dobré.

Celý článek......

Cisco Networkers 2011, dny další

Nestíhám, nestačím, radši nejím, nesvačím... a taky nepíšu.Je toho hodně. Přednášky zabírají dost času, člověk se snaží absorbovat co nejvíce a k tomu se musí přemisťovat.

V Londýně je všechno daleko. Hodina je nic, dvě jsou normální, tři ještě přijatelné. Pomalu si zvykám a každý den absolvuji podvečerní a noční výlet do města, na více to není. Podařilo se mi naštěstí se dát celkem dohromady, takže se to dá.

Na hotelu jsem připojení k free WiFi nemohl, jak mě varovali, opravdu použít. Normálně mě zablokovali. Situace byla vážná a žádala si analýzu. Že to vážou na MAC adresu mi bylo jasné, ale ani její změna nezabrala. Tak jsem se pustil do dalšího zkoumání a pomohlo vymazat cookies u webového prohlížeče. Kvalita připojení je mizerná, ale slovy klasika furt je to daleko lepší než nic :-)

Co se týče přednášek, jsou většinou celkem pěkné. Usnul jsem jen ve velkém sále při úvodním keynote šefa Cisca. Ale ať mu nekřivdím, bylo to proto, že jsem byl prostě ospalý a byla tam tma. Co je trochu příjemná změna, tak je přístup k neregistrovaným přednáškám. Pokud člověk udělal chybu a přihlásil se na přednášku, která mu moc nesedí, tak není problém přejít někam. Oproti minulým létům je to celkem změna, kdy člověk musel slečny u vstupů často přemlouvat, aby ho pustily do sálu na přednášku, kterou neměl přihlášenu. A ne vždy se to podařilo.

Hodně jsem letos ocenil svého Androida na HTC Desire. Pro neznalé - celé konferenční centrum je pokryto WiFi signálem, takže s připojením není problém. Někde zkusím sehnat čísla, ale mám pocit, že jsem někde viděl, že oproti loňsku má WiFi sít 32x větší kapacitu. Letos hlavně odstranili nutnost se nejdříve přihlásit do sítě přes webový formulář, takže odpadá ten otravný krok, který byl otravný hlavně na mobilních telefonech.

Zpátky k Androidovi - první výhodou bylo, jsem si do kalendáře nahrál seznam přednášek včetně jejich popisu a místa, kde se konají. To jinak naprosto nepřehledný systém registrací umožnil. Za druhé Android bez problémů vydrží celý den i s WiFi, mám na něm synchronizované GDOCs, takže dělat si poznámky je fajn, PDF verze přednášek se dají prohlížet lépe než na Nokii. A není hlavně třeba zapínat notebook Dell E4300, který vydrží na 6-ti článkové baterii tak lehce přes 4 hodiny. Díky kolegovi Honzovi mám ještě druhou baterii, ale to užití je prostě jiné. Kromě toho jsem aktivně používal poštovního klienta a SIP klienta. Takže telefonuji, nespouštím počítač s bluetooth sluchátky! Cítíte ten rozdíl? No, Androida si opravdu moc chválím.

Co je zajímavé, tak letošní cenu Cisco Innovation Awards získal český projekt Masarykova onkologického ústavu z Brna.

Celý článek......

Cisco Networkers 2011, den třetí - Řepkův WestHam

Procházeli jsme se nočním Londýnem a podařilo se nám na pár hodin pobýt v jedné anglické hospůdce. Celkem pěkná. Zpátky jsme se z centra vydali metrem. Je jasné, že jsme museli dříve nebo později hořce narazit na zavírací dobu metra. To jsme ještě nevěděli, že ten den právě nastal.

Cesta byla jasná - přemístíme se pár zastávek do West Hamu a odtamtud něco pojede. Kdyby nejelo, tak si vezmeme taxi, to je jen kousek. Nic nejelo. Obešli jsme tedy místní nádraží, odvážili jsme se i dále do West Hamu, ale nikde nic. On totiž ten West Ham není žádný architektonický výkvět Londýna. A taky místní obyvatelstvo zřejmě nepatří k Londýnské honoraci. V noci jsme prostě konstatovali, že jsme se objevili v pěkné díře... A to tu prý hrál Řepka fotbal. No, asi tu jen hrál, bydlel beztak někde jinde. Taxi jsme nenašli. Metro už nejelo.

Namířili jsme si to tedy na jinou stanici (DLR jezdí i v noci) a tam jsme vzali taxíka (opět Londýňan z Indie). Vraceli jsme se přes West Ham (haha, tady to už přece známe). Za chvíli nahlásil taxikář prolbém - tunel pod Temží byl uzavřen. Taxikář nám dal na vybranou - buď končíme nebo to objede. Na objezd přes další tunel padlo dalších 10 liber. Potom jsme zamířili do Greenwiche (tam jsem už taky znal, bloudil jsem tam hned první den při výpadku metra), kde sídlil náš hotel. Taxikář raději v podstatě celý hotel objel aby nás vyložil před hlavním vchodem. Hned jsme se člověk cítí lépe, když vidí, že někomu na nás tak záleží...

Chybama se člověk učí. Dvě hodiny zpoždění a asi 35 liber za pár minut zpoždění nás poučilo - kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.

Celý článek......