Cisco Networkers 2011, dny poslední

Den před odjezdem jsem se večer vracel na hotel. Najednou přestalo jet metro, konkrétně Jubilee line. To se stalo na poslední části, kdy mi stačilo přejet jedinou zastávku na North Greenwich. Ke štěstí stačilo trochu, protože metro se mi zavřelo asi 10m přede mnou. Pěšky bych tam byl za chvíli, ale protože neexistuje možnost jít po těch dopravních tepnách pod Temží, tak složitě jsem to musel objíždět asi 45 minut.

Druhý den jsem si přečetl v novinách, že důvodem byla odstávka trati, protože do vozů nahráli nový (a samozřejmě lepší) software. Ten se však choval nějak divně a zapříčinil zastavení provozu. Takže museli v postižených vlacích reloadnout řídicí systémy. To jsou opravdu už rozsáhlé dopady.

Některé trasy obsluhují vozy bez bez lidské obsluhy - viz fotka. Prý už je to dlouho, mají to vyladěné. Všude samé kamery a hlášky, že policie z důvodu bezpečnosti monitoruje 24 hodin přes kamery veškeré pohyby.

No, v sobotu jsem odlétal, v metru žádné výpadky bohudík nebyly. Pouze letadlo mělo hodinu zpoždění, prý kvůli větru. Pravda, házelo to s námi trochu více než obvykle... BritishAirways mi v letadle dali 150ml Coly a chipsy (balíček cca 7x7 cm). To jsem víceméně čekal. Takže jsem čas, který bých jinak trávil konzumaci větší porce, věnoval rozbalení nerozbalitelného nafouklého balíčku s chipsy. Nešlo to. Až se po chvíli ozvala rána, jak balíček prasknul. Naštěstí z něj nic nevypadlo a všech pět chipsů jsem mohl v klidu sníst a zapít Coca-Colou. Už teď se těším na další let s British Airways a na gastronomické překvapení z kuchyně šéfkuchaře Britských aerolinek.

Domů jsem dorazil. A tak konec dobrý, všechno dobré.

Celý článek......

Cisco Networkers 2011, dny další

Nestíhám, nestačím, radši nejím, nesvačím... a taky nepíšu.Je toho hodně. Přednášky zabírají dost času, člověk se snaží absorbovat co nejvíce a k tomu se musí přemisťovat.

V Londýně je všechno daleko. Hodina je nic, dvě jsou normální, tři ještě přijatelné. Pomalu si zvykám a každý den absolvuji podvečerní a noční výlet do města, na více to není. Podařilo se mi naštěstí se dát celkem dohromady, takže se to dá.

Na hotelu jsem připojení k free WiFi nemohl, jak mě varovali, opravdu použít. Normálně mě zablokovali. Situace byla vážná a žádala si analýzu. Že to vážou na MAC adresu mi bylo jasné, ale ani její změna nezabrala. Tak jsem se pustil do dalšího zkoumání a pomohlo vymazat cookies u webového prohlížeče. Kvalita připojení je mizerná, ale slovy klasika furt je to daleko lepší než nic :-)

Co se týče přednášek, jsou většinou celkem pěkné. Usnul jsem jen ve velkém sále při úvodním keynote šefa Cisca. Ale ať mu nekřivdím, bylo to proto, že jsem byl prostě ospalý a byla tam tma. Co je trochu příjemná změna, tak je přístup k neregistrovaným přednáškám. Pokud člověk udělal chybu a přihlásil se na přednášku, která mu moc nesedí, tak není problém přejít někam. Oproti minulým létům je to celkem změna, kdy člověk musel slečny u vstupů často přemlouvat, aby ho pustily do sálu na přednášku, kterou neměl přihlášenu. A ne vždy se to podařilo.

Hodně jsem letos ocenil svého Androida na HTC Desire. Pro neznalé - celé konferenční centrum je pokryto WiFi signálem, takže s připojením není problém. Někde zkusím sehnat čísla, ale mám pocit, že jsem někde viděl, že oproti loňsku má WiFi sít 32x větší kapacitu. Letos hlavně odstranili nutnost se nejdříve přihlásit do sítě přes webový formulář, takže odpadá ten otravný krok, který byl otravný hlavně na mobilních telefonech.

Zpátky k Androidovi - první výhodou bylo, jsem si do kalendáře nahrál seznam přednášek včetně jejich popisu a místa, kde se konají. To jinak naprosto nepřehledný systém registrací umožnil. Za druhé Android bez problémů vydrží celý den i s WiFi, mám na něm synchronizované GDOCs, takže dělat si poznámky je fajn, PDF verze přednášek se dají prohlížet lépe než na Nokii. A není hlavně třeba zapínat notebook Dell E4300, který vydrží na 6-ti článkové baterii tak lehce přes 4 hodiny. Díky kolegovi Honzovi mám ještě druhou baterii, ale to užití je prostě jiné. Kromě toho jsem aktivně používal poštovního klienta a SIP klienta. Takže telefonuji, nespouštím počítač s bluetooth sluchátky! Cítíte ten rozdíl? No, Androida si opravdu moc chválím.

Co je zajímavé, tak letošní cenu Cisco Innovation Awards získal český projekt Masarykova onkologického ústavu z Brna.

Celý článek......

Cisco Networkers 2011, den třetí - Řepkův WestHam

Procházeli jsme se nočním Londýnem a podařilo se nám na pár hodin pobýt v jedné anglické hospůdce. Celkem pěkná. Zpátky jsme se z centra vydali metrem. Je jasné, že jsme museli dříve nebo později hořce narazit na zavírací dobu metra. To jsme ještě nevěděli, že ten den právě nastal.

Cesta byla jasná - přemístíme se pár zastávek do West Hamu a odtamtud něco pojede. Kdyby nejelo, tak si vezmeme taxi, to je jen kousek. Nic nejelo. Obešli jsme tedy místní nádraží, odvážili jsme se i dále do West Hamu, ale nikde nic. On totiž ten West Ham není žádný architektonický výkvět Londýna. A taky místní obyvatelstvo zřejmě nepatří k Londýnské honoraci. V noci jsme prostě konstatovali, že jsme se objevili v pěkné díře... A to tu prý hrál Řepka fotbal. No, asi tu jen hrál, bydlel beztak někde jinde. Taxi jsme nenašli. Metro už nejelo.

Namířili jsme si to tedy na jinou stanici (DLR jezdí i v noci) a tam jsme vzali taxíka (opět Londýňan z Indie). Vraceli jsme se přes West Ham (haha, tady to už přece známe). Za chvíli nahlásil taxikář prolbém - tunel pod Temží byl uzavřen. Taxikář nám dal na vybranou - buď končíme nebo to objede. Na objezd přes další tunel padlo dalších 10 liber. Potom jsme zamířili do Greenwiche (tam jsem už taky znal, bloudil jsem tam hned první den při výpadku metra), kde sídlil náš hotel. Taxikář raději v podstatě celý hotel objel aby nás vyložil před hlavním vchodem. Hned jsme se člověk cítí lépe, když vidí, že někomu na nás tak záleží...

Chybama se člověk učí. Dvě hodiny zpoždění a asi 35 liber za pár minut zpoždění nás poučilo - kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.

Celý článek......

Cisco Networkers 2011, den druhý - boj s nemocí

Ráno mi nebylo dobře. Mé nachlazení kulminovalo a tak jsem vyrazil na snídani. Nedělal jsem si iluze, že by tam na mě čekalo nějaké pečivo, ale naděje umírá poslední.


Naděje umřela. Vyzkoušel jsem některé typy rádoby pečiva a pochopil jsem, že anglicky pozivně myslícího jedince ze mě pouhý jeden týden rozhodně neudělá. K párkům jsem dostal tak malé množství hořčice, že ani v naší menze by se za to nemuseli stydět. Najedl jsem se tedy ovoce, pobral nějaké čaje a vyrazil se kurýrovat.

Měl jsem vyrazit už na nějaké akce do Excel centra, ale raději jsem se věnoval léčbě. No, léčbě... prostě jsem se snažil dát dohromady. Neměl jsem si zapomenout vzít slivovici, léčebný prostředek mnoha generací našich předků.

WiFi jede i v hotelu, patřím mezi pár štastných, ke kterým dosáhne WiFi z recepce. Při mém stěstí těžko odhadovat, jak dlouho to vydrží.

Odpoledne jsem se už začal cítit lépe, tak jsem vyrazil do světa. Šli jsme večer na London Eye. Prostě veliké kolo (poháněné prý motorem z Plzeňské Škodovky) s kapslemi pro cca 30 lidí, co se pomalu otáčí a v nejvyšším bodě je docela pěkný rozhled přes celý Londýn. Večer jsme pak absolvovali už jen večeři a šli na hotel.

Koupil jsem si za 7 liber z automatu redukci na normální zásuvku. Zapojil jsem notebook a zjistil jsem, že už se nemůžu připojit k WiFi. Neměl jsem sílu to řešit, prý mi expiroval free účet a web mi suše oznámil, že už ho nikdy, ale opravdu nikdy nemůžu použít. Levou rukou jsem zavřel notebook a šel spát. V tu chvíli už se nic jiného nedalo dělat.

No, všechno mám ještě před sebou :-)

Celý článek......