Projekt Easyworld

Na konci roku 1999, těsně před Vánoci, jsem dostal nabídku pracovat na jednom zajímavém projektu. Cílem bylo vytvořit Internetový obchodní dům EasyWorld. V té době takových obchodů moc nebylo. Projekt financovala německá firma a hlavní vývoj probíhal v ČR.


V těch letech to byla poměrně velká Internetová aplikace, navíc ještě vyvíjená v Ostravě. Německá firma měla vyvinutý v té době produkt, který umožňoval generovat WWW stránky a také seznam zboží. Obojí mělo být z programu přímo exportovatelné přímo do prostředí EasyWorldu. Ten program pro Windows napsal a udržoval nějaký německý student, který kvůli tomu přestal studovat fyziku.

Já měl mít na starosti všechny systémové věci toho projektu. Od zapojení sítě, síťových prvků až po správu a konfiguraci všech serverů v projektu použitých. Práce to byla poměrně rozsáhlá, bylo potřeba vyřešit zastupitelnost a tak se do projektu zapojil ještě kamarád Karel, který se mnou tehdy dělal na výpočetním centru VŠB.

Termíny byly naprosto šibeniční. Všichni jsme měli jsme dva měsíce na to, abychom rozjeli projekt, navrhli technická řešení a ta zprovoznili v nějaké předváděcí verzi. Po těch dvou měsících byla plánována výstava ve Švýcarsku (rozsahem něco jako Invex) a tam jsmě měli ten obchod prezentovat a také byla naplánovaná televizní reklamní kampaň. Programátorům jsem tehdy vůbec nezáviděl. V té době jsem ještě trochu více programoval, takže jsem jim dělal ještě konzultace okolo PHP (tedy ve verzi RC4). My s Karlem jsme při vývoji museli řešit nasazení PHP4, sladění s Oraclem, což se ne vždy dařilo. Ve finále jsme tak trávili u serverů odpolední a noční hodiny. Vzdálené přístupy tehdy nebyly moc reálné, kapacita linky vývojového centra byla tuším 64kbps a doma jen dial-up. Večerní autobusové linky domů jsem znal nazpamět :-)

Z pohledu sítě byla celá sestava složena ze směrovače (Cisco 3660), L2 přepínače Cisco Catalyst 2950. Zadavatel měl poměrně velká očekávání, takže jsme navrhli do sítě ještě i load-balancer Radware WSD-Pro, který obsluhoval celkem tři aplikační servery. Tehdy se podle dodavatele počet těchto zařízení dal spočítat na prstech dvou rukou, takže bylo zajímavé se s tím zařízením setkat a nasadit.

Na přelomu února a března jsme naložili dva servery do auta a vyrazili s kolegou Pavlem na týdenní výlet do Švýcarského Curychu. Celodenní cesta proběhla celkem dobře. Jen se občas ještě lehce orosím při vzpomínce na noční dálniční půlkilometrové couvání po přejetí exitu. Tehdy jsem to Pavlovi vážně nerozmluvil. Instalace a konfigurace systému na výstavišti nakonec proběhla dobře a tak největší technický problém celé akce byla demontáž přístrojové desky auta, za kterou zapadl parkovací lístek výstaviště :-). Trochu jsem měl obavy jak budu řešit bez rozumné konektivity nějakou špatnou funkcionalitu projektu, ale naštěstí vše běhalo bez problémů. Byli jsme zapojeni za nějakým NATem, přístup ven byl jen k webu, dovnitř se nebylo možné spojit ani SSH tunely.

Po instalaci stánku i samotné aplikace firma pozvala celý výstavní tým na večeři do restaurace. Po celodenní práci to bodlo. Kručící žaludek se po náročném dni hlásil o slovo. Večeře se k mé smůle odehrála v Mexické restauraci, kde snad i obyčejný chleba byl ostrý. Já ostré opravdu nemusím, takže jsem se musel spokojit s chlebem :-) Výstava skončila dobře, ve vývoji se mohlo pokračovat. Na zpáteční cestě jsem udělal ještě jednu životní zkušenost - je zbytečné chodit k McDonaldovi, človek se tam stejně nenají :-)

Do provozu by celý systém byl v ČR nasazen nejprve v Ostravském uzlu komerční části sítě CESNET. Tato síť byla následně prodána Contactelu. Vzpomínám si na setkání nad celým clusterem spolu s novými, rychle najatými, obchodníky Contactelu. Celá sestava se tedy sestávala ze tří aplikačních serverů, jednoho management serveru, jednoho HP serveru s databází Oracle, směrovače, přepínače a load-balanceru. Tehdy chtěl dodavatel mít garantovány z dnešního pohledu směšné 2Mbps (linka do Contactel uzlu byla 8Mbps) a dokonce za to byl připraven zaplatit. Ale obchodníci Contactelu se nám smáli a říkali, že 2Mbps je moc a stejně nám to nikdo nenabídne. Nabídka přišla o měsíc později tehdy začínající GTS. Takže Contactel splakal nad výdělkem a sestava se přesunula na GTS. Já už od té doby neměl sestavu přímo pod rukama (tj. jedna síťová karta mého osobního PC nebyla zapojena do interní sítě clusteru :-) a vzrostly mi tak výrazně latence.


Ke konci roku jsme připravili přesun celého clusteru do sítě v Mnichově. Pro samotný přesun HW jsme připravili dva servery, které převzaly dočasně všechny důležité funkce. Všechno zařízení se naložilo do dodávky a odvezlo se do Mnichova. Do Mnichova jsme vyrazili s Karlem a šéfem projektu Honzou. Servery jsme vyložili, zprovoznili, synchronizovali a nakonec přepojili do ostrého provozu.

Návštěva ISP v Mnichově byla zajímavá. Žádné malé místnosti 5x5m, ale obrovské sály 50x30m, dlouhé chodby a velké monitorovací centrum, kde se mi podařilo se oficiálně v pozdních večerních hodinách navštívit a pokecat s operátory.

Projekt skončil podobně jako některé další v té době. Po asi třech letech firmě došly finance a projekt ukončila. I nějaké drobné nám tehdy nebyly vyplaceny, ale to vem čert. Ta atmosféra při vývoji byla obrovsky inspirující, zažít opravdu těsnou spolupraci celého týmu. To jsou věci, které člověk ocení.